RECIDIVUJÍCÍ SYNKOPY A VÝBOJE ICD NEZNAMENAJÍ VŽDY ARYTMICKOU BOUŘI - KAZUISTIKA

Úvod: Implantabilní defibrilátor (ICD) programovaný pouze k zajištění antitachykardické terapie u pacienta, nositele kardiostimulátoru (PM) zajišťujícího antibradykardickou terapii, může misinterpretovat intrakardiální potenciály generované PM.
Kazuistika: U 73letého pacienta byl v 1/2005 naimplantován komorový PM VVI,R pro fibrilaci síní a kompletní atrioventrikulární blokádu. Pro záchyt nesetrvalé komorové tachykardie a inducibilní maligní arytmii obdržel pacient o rok později kontralaterálně 1D ICD Atlas+ VR. PM programován k zajištění antibradykardické stimulace a ICD k zajištění antitachykardických terapií.
Po 6 měsících přijat do spádové nemocnice pro susp. arytmickou bouři (recidivující synkopy a výboje ICD), odeslán do implantačního centra. Na EKG při stimulaci 87/min (senzor a automatická kontrola prahu zapojeny) patrné dvojice stimulů, z nichž první základní a intermitentně druhý záložní jsou neúčinné. Stimulační práh na elektrodě PM je zvýšený. Na intrakardiálním elektrogramu ICD je jako spontánní vlna R vnímán základní neefektivní stimulus a komplex QRS evokovaný záložním pulzem, vzdálený 125ms od základního stimulu (záložní stimulus je zaslepen z vnímání). Dochází k doublecountingu a splnění detekčních kritérii pro fibrilaci komor. Po výboji v důsledku dalšího zvýšení stimulačního prahu dochází k 7s asystolii při neefektivní stimulaci i záložního stimulu PM. Stav řešen přeprogramováním PM tak, aby byl trvale inhibován a změnou programování ICD tak, aby zajistil plnou antibradykardickou stimulaci s nastavením výdeje dle stimulačního prahu.
Závěr: U pacientů, kteří mají implantován PM i ICD, je riskantní zapojení obou současně vzhledem k možné interferenci mezi PM a ICD. V případě nutnosti implantace ICD u nositelů PM je na zvážení explantace PM i přes nevyužití plné životnosti PM, resp. šetření zdroje ICD u pacienta dependentního na PM.