AKTIVACE OUŠKA LEVÉ SÍNĚ PO KOMPLEXNÍ ABLACI V LEVÉ SÍNI A KORONÁRNÍM SINU PRO CHRONICKOU FIBRILACI SÍNÍ – RIZIKO OUŠKO-KOMOROVÉ ASYNCHRONIE

Ukončení chronické fibrilace síní (CHFS) ablací je důležité pro trvalé udržení sinusového rytmu (SR). Avšak ablace zahrnující i přední stěnu levé síně (LS) kolem ouška (OLS) a uvnitř koronárního sinu (CS) může vést k elektrickému odpojení či zpoždění aktivace OLS a výsledně k jeho mechanické dysfunkci nebo asynchronii znemožňující pozdější vysazení warfarinu i přes stabilní SR. Hodnotily se převodní charakteristiky OLS po první ablaci.
Metodika: Ablaci CHFS (trvající >12 měsíců, medián 30 měsíců, rezistentní na všechna antiarytmika a kardioverzi) podstoupilo 44 pacientů (pac) (10 Ž, 58±9 let). Ablační strategie zahrnovala LS obkružující, lineární a případně další fokální léze, ablaci v CS a případně i v pravé síni.
Výsledky: SR byl obnoven ablací u 22 (50%) pac (místa ablace: septální okraj OLS - 4, hrana mezi OLS a levostrannými plicními žilami - 4, strop LS - 3, CS - 3, Bachmannův svazek - 2, limbus fossae ovalis - 2, zadní stěna LS - 3 a laterální mitrální isthmus - 1), elektrickou kardioverzí u 19 (43%) pac, a vůbec nešel obnovit u 3 pac. Nedošlo k žádnému elektrickému odpojení OLS, ale u 2 pac bylo OLS aktivováno až za QRS komplexem (-25, -32 ms). U zbylých 39 pac, u nichž bylo možno aktivaci OLS hodnotit, bylo OLS aktivováno v P-Q intervalu (193 ± 39 msec). OLS-Q interval byl 102 ± 43 (5 - 242) ms a P-OLS interval byl 48 ± 18 (15 - 96) % z P-Q interval. P-OLS interval delší než jeho průměr a směrodatná odchylka (= 66%) z celkového P-Q interval byl zaznamenán u 5 pac (absolutně byl u nich OLS-Q interval 70, 44, 38, 25 a 5 ms).
Závěr: Komplexní ablace LS a CS je ve většině případů nutná k odstranění CHFS. Ablační strategie by měla zahrnovat veškerou snahu o zachování časné aktivace ouška a zabránění jeho elektrickému odpojení nebo vzniku OLS-komorové asynchronie.