AEROBNÍ TRÉNINK U NEMOCNÝCH PO ONKOLOGICKÉ LÉČBĚ

Úvod: Až 100% nemocných trpí únavovým syndromem v průběhu onkologické léčby a 40-70% rok a déle po jejím ukončení. Únavový syndrom významně snižuje kvalitu života nemocných. Velký vliv na jeho léčbu je připisován rehabilitačním programům a podkladě aerobního cvičení. 
Soubor a metody: Autoři provedli rozbor kardiopulmonální výkonnosti u 106 dospělých nemocných (40+15 let), 72 dětí a adolescentů (15+3 let) po ukončené léčbě a u 70 zdravých jedinců (15+2 let). 60% nemocných po terapii uvádí sníženou fyzickou výkonnost, přičemž pouze u 20% je diagnostikováno snížení pVO2 <20ml/kg/min. Pozdní klinická kardiotoxicita chemoterapie s poklesem ejekční frakce je diagnostikována ve 4-6% případů. Hodnota pVO2 významně koreluje s parametry diastolické funkce a je ovlivněna přítomností diastolické dysfunkce. Alarmující jsou nálezy snížené kardiopulmonální výkonnosti (pVO2, TZ, VE) u dětí a adolescentů (p<001). Ve srovnání se zdravou populaci je nižší počet pravidelně sportujících jedinců (13%/54%; p<0.0001), vyšší počet jedinců s fyzickou inaktivitou (31%/4%;p<0.0001) a významně kratší týdenní čas věnovaný fyzické aktivitě (1,5/3,6 hodin; p<0.01).    
Závěr: Zavedení aerobního tréninku může být optimální intervencí ke zvládnutí únavového syndromu při vyloučení jiných příčin. V současné době převládá forma domácího rehabilitačního programu. Intenzita tréninku 40-60% pVO2 je doporučována v případě poškození kardiovaskulárního systému chemoterapií,  v ostatních případech 50-70% pVO2 s dosažením 80% pVO2. Použití aerobního tréninku v onkologii a vyhodnocení jeho efektu je nadále tématem k intenzivnímu výzkumu.