JAK NEPŘEHLÉDNOUT AMYLOIDÓZU PŘI ECHOKARDIOGRAFICKÉM VYŠETŘENÍ

λEchokardiografické vyšetření je považováno za metodu volby v neinvazivní diagnostice nemocných se srdeční amyloidózou. Při klasickém dvojrozměrném zobrazení se u těchto pacientů nejčastěji nachází malá koncentricky zbytnělá levá komora s granulovanou texturou stěn a mírně sníženou celkovou systolickou funkcí. Síně jsou dilatovány a je přítomen malý perikardiální výpotek. Není-li textura myokardu nápadně zvýrazněna, bývá sice morfologie srdce dostatečně popsána, ale onemocnění zůstává dlouhou dobu nediagnostikováno. Důvodem omylů bývá skutečnost, že cirkulární funkce levé komory zůstává relativně dlouho zachována a v dvojrozměrném obraze je přehlédnut fakt, že je již významně postižena funkce longitudinální.
Již klasickým M-způsobem, hodnotícím pohyb mitrálního prstence lze tuto poruchu zjistit. Moderní echokardiografické metody pak poskytují mnohem detailnější popis poruch kinetiky při tomto postižení.
Úhlová závislost tkáňové dopplerovské echokardiografie zde není překážkou, neboť se jedná o převážné postižení longitudinální funkce, kterou lze hodnotit pomocí regionálních myokardiálních rychlostí.
Lépe však dokáže charakterizovat poruchy kinetiky způsobené ukládáním anuloidu metoda dvojrozměrného strainu, která kromě longitudinálních kontrakcí dovoluje hodnotit i kontrakce cirkulární a radiální, zhodnotit postižení rotace levé komory a vyjádřit hodnotu twistu. Uvedené metodě je vyčítána nízká snímková frekvence, která zatím dosahuje cca 80 snímků/s. Toto omezení však není v daném případě důležité.
Na případu pokročilé amyloidózy demonstrujeme charakter postižení levé komory uvedenými nejmodernějšími echokardiografickými metodami.