KRÁTKODOBÉ SLEDOVÁNÍ PACIENTŮ PO MIMONEMOCNIČNÍ OBĚHOVÉ ZÁSTAVĚ (OHCA) S ÚSPĚŠNOU KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACÍ

Cíl: Sledovat osud pacientů po mimonemocniční úspěšné KPR pro oběhovou zástavu, kteří byli přijati na jednotku intenzivní péče (JIP) a léčeny dle nejnovějších doporučení pro OHCA.
Soubor a metodika: Retrospektivně byli analyzováni pacienty s OHCA (n=59; věk 59±13 let; 76% můžů) přijati na JIP IKEM v období od 1/2007 do 10/2008 po úspěšné KPR a obnovení spontánní hemodynamické akce. 1 měsíc po oběhové zástavě byli pacienti rozděleni dle neurologického stavu vyjádřeno "Cerebral performance score” (CPC 1-5).
Výsledky: Příčinou oběhové zástavy byla u 37 pacientů (62,7%) fibrilace komor či komorová tachykardie (VF/VT), u 22 pacientů (37,3%) asystolie nebo elektromechanická disociace. Základní onemocnění, které vedlo k oběhové zástavě ICHS (n=41; 69%), dilatovaná kardiomyopatie (n=7; 12%), nebo onemocnění jiné etiologie (n=11; 19%).  Po 1 měsíci sledování mělo 32 pacientů (54%) příznivý neurologický nález (CPC 1-2, skupina A). 27 pacientů (46%) mělo těžké neurologické poškození nebo zemřeli ještě během pobytu v nemocnici (CPC 3-5, skupina B, vč. 21 - CPC 5). Skupina A a B se lišily ve věku (54.7 ± 12.3 let vs. 64.6 ± 11.5 let; p 0.001), ve výskytu VF/VT (27 vs. 10, p < 0.0001), v prevalenci akutního infarktu myokardu (20 vs. 8; p=0.012), akutního STEMI (16 vs. 6; p=0.047), negativní anamnézou ICHS a medikací beta-blokátory (29 vs. 19, p=0.047; 26 vs. 14, p=0.014, resp.).  Žádné signifikantní rozdíly nebyly zjištěny mezi oběma skupinami ve výskytu jiných koorbidit, v délce KPR a ve vstupní ejekční frakci levé komory.
Závěr: Nové terapeutické postupy v postresuscitační péči v naší nemocnici vedly k dobrým výsledkům u více než poloviny pacientů, kteří přežili OHCA. Mladší věk, VF/VT jako příčina oběhové zástavy, STEMI, negativní anamnéza ICHS a medikace beta blokátorů jsou prediktory dobrého neurologického výsledku.