ZHORŠUJE NUTNOST IMPLANTACE TRVALÉHO KARDIOSTIMULÁTORU OSUD NEMOCNÝCH PO TRANSPLANTACI SRDCE ?

Úvod: Transplantace srdce (OTS) je zavedenou léčebnou metodou pokročilého chronického srdečního selhání. U některých nemocných se v posttransplantačním období vyskytuje bradyarytmie. Etiopatogeneza je multifaktoriální, zahrnuje sympatickou denervaci, ischemické poškození sinusového uzlu, ischemii štěpu a vliv léků. Implantace trvalého kardiostimulátoru (TKS) je indikována u 4-29% nemocných po OTS. Cílem této studie je analyzovat vliv nutnosti implantace TKS na osud nemocných.

Metody: Byla zhodnocena databáze OTS, lékařské zprávy a implantační protokoly u všech nemocných, kteří podstoupili v IKEM de novo OTS ( n =1077, průměrný věk 48±8 let, 193 žen) v období I/1984 – XII/2016. Biatriální chirurgická technika OTS byla užívána do roku 1993, od té doby je používán bikavální přístup. 61 transplantovaných (5.7%) bylo indikováno k implantaci trvalého kardiostimulátoru (průměrný věk 54±8 let, 11 žen).

Výsledky: Z celého souboru 1077 pacientů, u kterých byla provedena OTS, přežívá 547 nemocných ( 51%). Z 61 nemocných po OTS, kterým byl implantován trvalý kardiostimulátor, přežívá 32 nemocných ( 52%). Žádný z nositelů trvalého kardiostimulátoru nezemřel na komplikace související s implantačním výkonem.

Závěr: Naše výsledky ukazují, že nutnost implantace trvalého kardiostimulátoru neovlivňuje negativně osud nemocných po transplantaci srdce.