HYPERSENZITIVITA NA MATERIÁL A ENVIRONMENTÁLNÍ ZÁTĚŽ U PACIENTŮ S POZDNÍMI KOMPLIKACEMI AKTIVNÍCH IMPLANTÁTŮ.

Cíl. Ověřit, zda u pacientů s pozdními komplikacemi aktivních implantátů - pacemakerů (PM) a
implantabilních defibrilátorů (ICD) je přítomna hypersenzitivita (delayed type hypersensitivity
– DTH) na kovy obsažené v materiálu těl a povrchů elektrod.                                             Soubor. 23 pacienti (19 mužů, 4 ženy, průměrný věk 61,7 roku) s pozdními komplikacemi (dekubity, píštěle, fluktuace v kapse, zarudnutí kůže, infekční endokarditida na elektrodách) po implantaci měli implantováno 9 typů PM a 12 modelů ICD od 7 výrobců. Kontrolní skupina bez pozdních komplikací - 28 jedinců (20 mužů, 8 žen, průměrný věk 63,4 roku) - měla implantováno 7 typů PM a 5 různých ICD od 5 výrobců.
Metodika. 1. Pacienti i kontroly vyplnili dotazník tzv. environmentální zátěže k určení typu a složení cizích materiálů v těle (zubních sanace, implantáty aj.). 2. RTG spektroskopií bylo zjištěno složení titanových slitin těl PM a ICD. 3. Stopovou analýzou jsme stanovili obsah kovů v obalech elektrod. 4. LTT MELISA® testem (Memory Lymphocyte Immunostimulation Assay) jsme vyšetřili obě skupiny ke zjištění hypersenzitivní reaktivity na 8 vytipovaných kovů – Hg, Mn, Mo, Ni, Sb, Sn, TiO₂ a TiSO₄, Pt.
Výsledky. 1.Titanová slitina těl PM a ICD byla tvořena minimálně 99,32 % titanu a stopami
dalších kovů – Fe, Mn, Mo, Ni, Sb a Sn. 2. Obaly elektrod obsahovaly stopová množství řady kovů; vyšší byly koncentrace Pt a Sn. 3. Pacienti s pozdními komplikacemi aktivních implantátů měli významně častěji hypersenzitivitu na rtuť (68,2 % vs. 32,1 %; p = 0,022) a cín (25,0 % vs. 3,2 %; p = 0,035) než kontrolní skupina. Naopak kontroly významně častěji reagovaly na mangan (13,6 % vs. 50,0 %; p = 0,008).
Závěr. Výsledky potvrzují hypotézu o možném vztahu hypersenzitivní reaktivity na environmentální polutanty/materiály aktivních implantátů (PM, ICD) a výskytem pozdních komplikací.