ČETNOST FALEŠNÝCH DETEKCÍ A NEADEKVÁTNÍCH TERAPIÍ U NEMOCNÝCH S IMPLANTOVANÝM SUBKUTÁNNÍM ICD

Úvod:

Účinnost léčby implantabilními kardiovertery-defibrilátory (ICD) v primární i sekundární prevenci náhlé srdeční smrti je již dlouhodobě prokázaná. Alternativou k transvenoznímu ICD je léčba pomocí subkutánního ICD (sICD). Kromě jiných výhod přináší podle některých publikovaných dat sICD oproti transvenoznímu ICD snížení četnosti neadekvátní detekce a rizika falešných výbojů. Cílem této práce je zhodnocení četnosti neadekvátních detekcí a terapií v našem souboru nemocných s implantovaným sICD.

Soubor, metoda, výsledky:
Implantace sICD se provádí v naší nemocnici od r. 2010. Do konce srpna 2016 byl implantován sICD celkem 101 pacientům (72 mužů/29 žen). V 75% případů se jednalo o primární a ve 25% se jednalo o sekundárně preventivní implantaci ICD.
Střední doba sledování byla 35 měsíců (1-79). Za tuto dobu došlo k detekci tachykardické epizody u 24 nemocných a léčbě pomocí výboje sICD u 16 nemocných (15,8%). U 8 (7,9%) nemocných došlo k neadekvátní detekci, která vedla u 7 z nich k neadekvátní terapii (celkem 15 výbojů). Deset (66%) neadekvátních výbojů způsobil oversensing vlny T, příčinou pěti (36%) neadekvátních výbojů byla supraventrikulární tachykardie. U šesti nemocných v průběhu sledování došlo k adekvátním výbojům (celkem 33) při maligní komorové arytmii.

Závěr:

Četnost neadekvátních detekcí a terapií sICD je v našem souboru malá a v porovnání s publikovanými daty je nižší než u konvenčních transvenozních ICD. Na rozdíl od transvenozních ICD je nejčastější příčinou falešných terapií oversensing vlny T a ne přítomnost supraventrikulárních tachyarytmií.