POUŽITÍ MÍRNÉ HYPOTERMIE U NEMOCNÝCH PO SRDEČNÍ ZÁSTAVĚ S KARDIOGENNÍM ŠOKEM

Indukce mírné hypotermie (MH) je standardním postupem v resuscitační péči o nemocné po srdeční zástavě. Doposud však nebyla jasná její účinnost u pacientů s kardiogenním šokem.
Cíl studie: Srovnat účinnost MH u nemocných po neodkladné resuscitaci (NR) s kardiogenním šokem a bez kardiogenního šoku.
Metoda: Nemocné po srdeční zástavě léčené MH od listopadu 2002 do prosince 2005 na Koronární jednotce II. Interní kliniky kardiologie a angiologie VFN a 1. LF UK Praha jsme retrospektivně rozdělili do dvou skupin podle toho, zda před zahájením MH splňovali či nesplňovali kritéria kardiogenního šoku, tak jak jsou definována evropskými doporučeními pro diagnostiku a léčbu akutního srdečního selhání. Primární sledované ukazatele byly hospitalizační mortalita a dosažení příznivého neurologického výsledku. Neurologický výsledek NR byl klasifikován systémem Cerebral Performace Category (CPC). Za příznivý výsledek jsme považovali skóre CPC 1 a CPC2. Nemocné jsme ochlazovali na cílovou teplotu v rozpětí  32 – 34°C po dobu 12 hodin.
Výsledky: Z celkového počtu čtyřiceti nemocných splňovalo před zahájením MH kritéria kardiogenního šoku 23 pacientů, 17 dalších bylo hemodynamicky relativně stabilních. Hospitalizační mortalita nemocných s kardiogenním šokem byla 52%, zatímco u pacientů bez kardiogenního šoku 24% (p=0,063). Příznivý neurologický výsledek byl dosažen u 70% nemocných s kardiogenním šokem a u 76% pacientů bez kardiogenního šoku (p=0,627).
Závěr: Zatímco mortalita nemocných po srdeční zástavě s kardiogenním šokem před zahájením MH byla očekávaně vyšší než u nemocných bez kardiogenního šoku, příznivý neurologický výsledek byl dosažen s vysokou četností a srovnatelně v obou skupinách. Mírnou hypotermii lze tedy s úspěchem použít i u nemocných po srdeční zástavě s kardiogenním šokem.