Úvod: Dvacet let po zavedení biventrikulární stimulace stále čelíme vysokému procentu tzv. non-respondérů. Příčin toho jevu je nezměrné množství a autoři prezentují jeden z možných a dobře odstranitelných problémů.
Kazuistika: 76- letý pacient s dilatační kardiomyopatií, s ejekční frakcí levé komory (EFLK) 25-30%, s blokádou levého raménka (LBBB) a šířkou QRS 180 ms, podstoupil v 12/2015 primárně preventivní implantaci biventrikulárního ICD BS Autogen X4 CRT-D. Při první ambulantní kontrole, kdy neudává zřetelnější funkční zlepšení, je na povrchovém EKG síněmi spouštěná stim. komor, stimulovaný komplex QRS se šířkou 180ms obrazu pravokomorové stimulace. Na intrakardiálním elektrogramu (IEGM) běží sekvence As-LVs-RVp s intervalem As-LVs 80 ms a As-RVp 100 ms (programovaný AV delay postpaced 130 ms, postsensed 100 ms). IEGM zobrazuje v levokomorovém (LV) kanále refrakterní sense 380 ms po As. Nález interpretován jako far-field P-wave sensing (oversensing síňové aktivace v LV kanále, FFPwS) a vyřešen vypnutím komorového sensingu v LV kanále.
Závěr: FFPwS není častá událost a vzhledem k anatomické souvislosti mezi koronárním sinem a myokardem síní se vyskytuje prakticky jen u biventrikulárních přístrojů. Řada přístrojů má v továrním nastavení zapojený sensing jak v RV tak v LV kanále. Empiricky dosud nebylo prokázáno, že by vypnutí LV sensingu vedlo ke klinicky významné události. Teoreticky může dojít jen k pozdní detekci extrasystoly z levé komory a tím k nežádoucí stimulace do QRS. Další možností, jak řešit FFPwS se zachováním LV sensingu, je v případě použití multipolární levokomorové elektrody přeprogramování na jiný vektor vnímání.
