DYNAMIKA PLICNÍ HYPERTENZE JAKO PROGNOSTICKÝ FAKTOR U PACIENTŮ PO IMPLANTACI MITRACLIPU

M. Hudec, J. Januška, O. Jiravský, R. Miklík, L. Škňouřil, P. Kala (Třinec, Brno)
Tématický okruh: Intervenční kardiologie
Typ: Ústní sdělení - lékařské, XXXII. Sjezd ČKS

Cíl:
Posoudit prognostický vliv dynamiky plicní hypertenze na mortalitu a hospitalizace pro srdeční selhání u pacientů léčených Mitraclipem.
Soubor a metodika:
Prospektivní registr 279 pacientů, kteří podstoupili léčbu MitraClipem. Byli vyřazeni pacienti se současným ošetřením trikuspidální chlopně (n=35), procedurálních komplikací (n=9) a nedostupnosti transtorakální echokardiografie při propuštění (n=9). Analýza zahrnuje 226 pacientů. Pacienti byli rozděleni do čtyř fenotypových skupin na základě výsledné mitrální regurgitace (stupeň ≤2,5 nebo ≥3) a dynamiky plicní hypertenze (stabilní/zlepšená nebo zhoršená oproti výchozímu stavu) při propuštění. Byla porovnávána mortalita a doba do první hospitalizace pro srdeční selhání. Sledování je po dobu 10 let (medián 40 měsíců). Byla provedena uni- a multivarietní analýza prediktivních faktorů.
Výsledky:
Vliv ejekční frakce levé komory (EF LK) na mortalitu nevykazuje statistickou významnost (p=0,248). Naopak mezi jednotlivými fenotypy byl prokázán statisticky významný rozdíl v přežití (p=0,029) a v čase do první hospitalizace pro srdeční selhání (p=0,008). To ukazuje na dominanci postprocedurální závažnosti MR a změn PH jako prognostických faktorů. Z multivarietní analýzy je nezávislým prediktivním rizikovým faktorem velikost levé síně při dimisi.
Závěr:
Dynamika plicní hypertenze po implantaci MitraClipu je významným prognostickým faktorem pro přežití a hospitalizaci pro srdeční selhání. Zhoršení plicní hypertenze je spojeno s vyšší jednoletou mortalitou a zkrácením doby do první hospitalizace pro srdeční selhání, přičemž nezávislým prediktivním rizikovým faktorem zhoršení PH je velikost levé síně. Z toho vyplývá potřeba důsledně sledovat a případně léčit plicní hypertenzi u těchto pacientů.