PULMONARY TRANSIT TIME RATIO MĚŘENÝ POMOCÍ ZÁTĚŽOVÉ MAGNETICKÉ REZONANCE SRDCE

Úvod a cíl
Pravostranná srdeční katetrizace zůstává zlatým standardem v měření parametrů plicní cirkulace, biomarkery plicní cirkulace stanovené pomocí magnetické rezonance srdce (CMR) by ovšem v budoucnu mohly být její neinvazivní alternativou. Kromě měření biomarkerů při klidovém vyšetření jako například pulmonary transit time (PTT) je nyní zkoumána možnost měření parametrů při farmakologické zátěži adenosinem. Data stran zátěžového PTT jsou však velmi limitovaná. Z poměru zátěžového a klidového PTT lze stanovit PTT ratio. Cílem studie bylo stanovit tento biomarker a porovnat výsledky měření s literárními daty.
Soubor a Metodika
Do studie bylo retrospektivně zařazeno 38 pacientů po transplantaci srdce (OTS) a 10 pacientů sledovaných po onkologické léčbě antracyclinem. Obě skupiny podstoupili zátěžové CMR s podáním adenosinu, neměli echokardiografické známky významné plicní hypertenze či jiné významné srdeční patologie a ejekční frakci levé komory (LK) nad 55%. PTT byl definován jako čas mezi počátkem vzrůstu signálu krve v pravé a LK. V literatuře byla nalezena pouze 1 publikovaná studie (European Heart Journal CVI 2019), dle které byly časy při zátěži delší nebo stejné jako při klidovém vyšetření. Limitace původní studie je zařazení pouze pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií, což mohlo způsobit zkreslení výsledků, limitací srovnání jsou rozdílné soubory nemocných.
Výsledky
Průměrná hodnota PTT ratio u pacientů po OTS byla 0,91 ± 0,15, u pacientů po léčbě antracycliny 0,77 ± 0,15 – PTT při zátěži byl tedy nižší než v klidu. Důvodem snížení PTT při zátěži může být převládající účinek adenosinu na myokard nad vazodilatací v plicním řečišti.
Závěr
PTT ratio bylo nižší než 1 v obou sledovaných populacích, PTT časy při zátěži byly tudíž kratší než v klidu. Všechny ostatní sledované a měřené parametry obou populací byly v rozmezí hodnot zdravé populace.