Úvod:
V péči o pacienty se srdečním selháním se k posouzení funkční kapacity používá téměř výhradně klasifikace NYHA. Třída NYHA je součástí většiny ambulantních kontrol, využívá se v titraci medikace a je také jedním z indikátorů pokročilosti onemocnění s nutností pomýšlet na některou z forem náhrady srdeční funkce. Problémem NYHA třídy je, že se jedná o subjektivní klasifikaci založenou na popisu symptomů pacientem. Objektivizací NYHA třídy je přiřazení jednotlivých stupňů k hodnotám VO2 max zjištěných spiroergometrií. Dali jsme si za cíl zjistit, jaký existuje rozdíl mezi subjektivním a objektivním hodnocením NYHA třídy a jestli se tento rozdíl mění v závislosti na adherenci.
Metodika:
Využili jsme dat z registru LEVEL-CHF, který obsahuje informace o adherenci pacientů za využití přímé metody – zjišťování sérových hladin léků. Studie zahrnula 92 pacientů, u nichž byla změřena kromě adherence i funkční kapacita pomocí VO2 max při spiroergometrii. 21 pacientů bylo neadherentních. Následně byla data statisticky analyzována.
Výsledky:
Zjistili jsme, že při porovnání subjektivně zjišťované a objektivně měřené NYHA třídy, je tendence ke sbližování krajních poloh ke středu škály. Pacientům s omezenými symptomy je obecně přiřazována vyšší NYHA třída a pacientům s nízkými VO2 max obecně lehce lepší NYHA třída. Tento trend byl systematický. Míra korelace se mezi adherentními a neadherentními pacienty významně nelišila. Korelační koeficient mezi těmito skupinami je 0,58.
Závěr:
Subjektivní a objektivní funkční kapacita pacientů se srdečním selháním se liší, především na obou koncích spektra. Pokud děláme klinická rozhodnutí na základě NYHA třídy je třeba v klinické praxi je častěji indikovat objektivní měření. Nepodařilo se na tomto souboru prokázat jiný rozdíl mezi subjektivní a objektivní funkční kapacitou mezi adherentními a neadherentními pacienty.
