českyenglish

bayer_logo.png

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

VÝVOJ EJEKČNÍ FRAKCE LEVÉ KOMORY U ZÁNĚTLIVÉ KARDIOMYOPATIE V PRVNÍM ROCE PO STANOVENÍ DIAGNÓZY A JEJÍ PROGNOSTICKÝ VÝZNAM
Tématický okruh: Choroby myokardu a perikardu
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 635
Poloczková H.1, Krejčí J.1, Hude P.1, Ozábalová E.1, Mlejnek D.1, Žampachová V.2, Svobodová I.3, Benešová K.4, Jarkovský J.4, Špinarová L.1

1 I. Interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny, LF Masarykovy univerzity, Brno, 2 I. Patologický ústav FN u sv. Anny a Masarykovy univerzity, FN u sv. Anny, Brno, 3 I. Patologický ústav FN u sv Anny a Masarykovy univerzity, FN u sv. Anny, Brno, 4 Institut biostatistiky a analýz LF MU, Masarykova univerzita, Brno


Úvod: Asi u 60% nemocných s biopticky prokázanou zánětlivou kardiomyopatií (ZKMP) dochází ke zlepšení systolické funkce LK. Zlepšení funkce LK by mělo být spojeno s lepší prognózou.
Cíl práce: Zhodnocení změn ejekční frakce levé komory (EFLK) v průběhu prvního roku po stanovení diagnózy a zhodnocení prognostického významu časné změny EFLK.
Soubor a metody: 86 nemocných s biopticky diagnostikovanou ZKMP (77% muži, 23% ženy), EFLK při diagnóze 24.3 ± 7.2, průměrný věk 44.5 ± 12.6 roků, NYHA 2.5 ± 0.6, doba od vzniku symptomů do diagnózy 2.3 ± 2.2 měsíců. ZKMP byla definována jako přítomnost ˃14 LCA+ buněk a/nebo >7 CD3+ buněk/mm2 v bioptickém vzorku. Echokardiografické kontroly byly provedeny v okamžiku stanovení diagnózy (V0), ve 3. (V3), 6. (V6) a 12. (V12) měsíci po stanovení diagnózy.
Výsledky: EFLK se zlepšila ve 3. měsíci na 35.8 ± 9.5%, v 6. měsíci na 39.3 ± 12.1% a ve 12. měsíci na 42.2 ± 12.1% (významnost rozdílu proti vstupní hodnotě vždy p˂0,001). Zlepšení EFLK mezi kontrolou V0 a V3 bylo 11.4 ± 9.7% (p˂0,001) a tvořilo 63% z celkového zlepšení v prvním roce. Mezi kontrolami V3 a V6 se EFLK zvýšila o 3.8 ± 7.3% (p<0,001) a mezi V6 a V12 o 1.8 ± 7.7% (p=0,070). Hodnota EFLK při kontrole V3 je významným prognostickým faktorem výskytu kombinovaného konečného stavu (HR: 0,43; 95% IS: 0,28-0,66, vztaženo k EF vyšší o 10 %), stejně jako zlepšení EFLK mezi kontrolami V3 a V0 (HR: 0,51; 95% IS: 0,34-0,76, vztaženo ke zlepšení EF o 10 % mezi kontrolami V0 a V3).
Závěr: Ke zlepšení EFLK dochází hlavně v prvních 3 měsících po stanovení diagnózy a činí téměř 2/3 z celého zlepšení při jednoročním sledování. Absolutní hodnota EFLK při kontrole V3 i její zlepšení mezi vstupní kontrolou V0 a kontrolou V3, se ukázaly jako faktory ovlivňující dlouhodobou prognózu.

Tato studie byla podpořena specifickým výzkumným grantem Masarykovy univerzity MUNI/A/1270/2015.