Cíl: Zhodnotit význam neinducibility síňové tachyarytmie jako endpointu opakované ablace u pacientů podstupujících katetrovou ablaci původně dlouhodobé perzistentní fibrilace síní (DPFS).
Metodika: Z celkového počtu 332 pacientů (58±10 let, 73 žen), u nichž byla v letech 2005-5/2016 provedena katetrová ablace primární DPFS rezistentní na amiodaron a kardioverzi, postoupilo opakovanou ablaci 180 (54%) pacientů (2, 3, resp. 4 výkony u 122, 51, resp. 7 pacientů). Neinducibilita síňové tachyarytmie po předchozí terminaci spontánní nebo indukované recidivující arytmie samotnou katetrovou ablací se vždy testovala vzestupnou stimulací síní do 300/min a u většiny pacientů také isoprenalinem a/nebo adenosinem.
Výsledky: Neinducibility bylo dosaženo u 135/180 (75%) pacientů při první reablaci, u 42/58 (72%) pacientů při druhé reablaci a u 6/7 (86%) pacientů při třetí reablaci. Z pacientů s opakovanou ablací mělo na konci sledování stabilní SR („good arrhythmia control“) 86% pacientů, přičemž 71% pacientů bylo bez antiarytmik. Bez recidivy FS/síňové tachykardie (AT) vs. s recidivami FS/AT bylo 67% vs. 33% ze 135 pacientů s neinducibilitou při první reablaci (P=0,001), 81% vs. 19% ze 42 pacientů s neinducibilitou při druhé reablaci (P<0,001), a 83% vs. 17% z 6 pacientů s neinducibilitou při 3. reablaci. Naopak k recidivě FS/AT došlo u 98%, 88% a 100% pacientů, u nichž nebylo dosaženo neiducibility při 1., 2., resp. 3. reablaci.
Závěr: Neinducibilita FS/AT po předchozí terminaci běžící recidivující FS/AT samotnou ablací při opakovaném výkonu předznamenává trvanlivější účinek ablace na všechny zdroje DPFS / reziduálních tachyarytmií a lepší klinický výsledek. Nejen neukončení arytmie, ale i následné nedosažení neinducibility je spojeno s recidivou arytmie téměř s absolutní jistotou.
