PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Kachexie je neúmyslný úbytek 5% z původní hmotnosti pacienta bez otoků vzniklý během 3-12 měsíců v kombinaci s typickými symptomy za přítomnosti chronického onemocnění. Prevalence kardiální kachexie (KK) u chronického srdečního selhání (CHSS) je 5-15%, roční mortalita 20-30%. Jde o ztrátu libové tělesné hmoty (kosterního svalstva), tělesného tuku a v menší míře i kostní tkáně. Z pohledu patofyziologie jsou přítomny komplexní změny v neurohumorálním a imunologickém stavu, převažuje katabolismus nad anabolismem, jsou aktivovány prozánětlivé cytokiny s klíčovou pozicí TNF-⍺. Předpokládá se, že prozánětlivou odpověď indukuje redukce krevního zásobení střeva a edém střevní stěny při kongesci. To usnadňuje permeabilitu pro bakterie a endotoxiny do cirkulace. Je indukován pokles perfúze kosterního svalu, jeho atrofie a abnormální metabolismus myocytů charakterizovaný deplecí sloučenin bohatých na energii (úbytek ATP, kreatinu a glykogenu), nadbytkem vody, laktátu a poruchou oxidativního metabolismu. Výzkum na úrovni atrofující svalové buňky se v současnosti zaměřuje na ubikvitin-proteasomový systém, growth differentiation factor-15, myostatin a další regulační proteiny svalové buňky. Mezi nejnovější biochemické markery KK, anabolismu/katabolismu a stavu kosterního svalstva patří ghrelin, adiponektin, C-terminal agrin fragment, growth differentiation factor 15, N-terminal propeptide of type III procollagen, myostatin a diluční metoda s D(3)-kreatinem. V léčbě kachexie jsou za velmi nadějné považovány agonisté ghrelinových receptorů (anamorelin), selektivní modulátory androgenních receptorů (enobosarm), některé betablokátory (espindolol), probíhá výzkum antagonistů myostatinu. Je prokázán pozitivní efekt aerobní zátěže. Nutriční podpora je doporučována, ale zatím postrádá silná data.