PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Septická kardiomyopatie je definována jako akutní reverzibilní postižení systolické funkce komor (EF LK< 40%) s normálními plnícími tlaky levé komory. Byla popsána již v roce 1984 pomocí radionuklidové angiografie u pacientů se septickým šokem a následně potvrzena echokardiograficky. Vyskytuje se téměř u 50% dospělých pacientů v septickém šoku, u dětí je však její výskyt vzácný. V patofyziologii se uplatňuje vyplavení cytokinů  (TNF-α, interleukin 1, 6, 8 a 10) s následnou depresí kardiomyocytů  (depressant  factor), dále negativní vliv oxidu dusnatého a mitochondriální dysfunkce. Na rozdíl od dospělé populace dominuje u dětí nízký srdeční výdej, který vede k poruše transportu kyslíku ke tkáním a následnému oběhovému selhání. Myokardiální dysfunkce je u většiny těchto dětí nezávislá na změnách systémové vaskulární rezistence a vyžaduje modifikovaný farmakologický přístup. Společně s iniciální volumexpanzí  a vazopresorickou  podporou je indikována intenzivní inotropní podpora. Při adekvátní terapii je prognóza příznivá, k úpravě srdeční ch funkcí dochází během 7 až 10 dnů.  Uvedená kazuistika demonstruje septickou kardiomyopatii jako vysoce rizikový faktor u dětí v septickém šoku. Srdeční selhání s těžkou hypotenzí při nízkém srdečním výdeji (SF 0,15) se manifestovalo přes včasné zahájení volumové a vazopresorické léčby. Následná farmakologická intenzivní  inotropní podpora vedla s komplexní léčbou a monitoringem (USCOM) k úpravě srdečních funkcí a přispěla tak k úspěšnému vyléčení kriticky nemocného dítěte.