RADIÁLNÍ PŘÍSTUP V INTERVENČNÍ LÉČBĚ AKUTNÍHO INFARKTU MYOKARDU S ST ELEVACEMI

Úvod: Radiální přístup minimalizuje závažné lokální krvácivé komplikace koronárních intervencí. Primární koronární intervence (pPCI) se přesto dosud většinou provádí transfemorálním přístupem. Cílem práce bylo srovnat naše dvouleté hospitalizační výsledky pPCI femorálním a radiálním přístupem.
Soubor a metody: V letech 2007 a 2008 jsme provedli 624 pPCI. Radiálním přístupem byla pPCI  provedena v 66% (410/624) - 51% pPCI v r.2007 a 79% v r.2008. Do prospektivní analýzy nebyli zařazeni pacienti s kardiogenním šokem (n=50) a pacienti intervenovaní brachiálním přístupem (n=2). Hodnoceno bylo 572 pacientů - 397 pacientů ve skupině radiální (RP) a 175 pacientů ve skupině femorální (FP). Obě skupiny se významně nelišili v základních údajích (věk, pohlaví, BMI),  použití Reo-Pro (12% vs.13%) a stupni srdečního selhání Killp I-III. Levým radiálním přístupem bylo provedeno 84% radiálních pPCI.
Výsledky: Doba výkonu (RP  44±18min vs FP 42±17min), radiační čas (9,7±6,5min vs 9,1±6,3min), spotřeba kontrastní látky (152±50ml vs 161±62ml) a technická úspěšnost pPCI  (RP 96% vs. FP 97%) se významně nelišily. Závažné lokální krvácivé komplikace se vyskytly pouze ve skupině FP (0%  vs. 4%,  p<0,001),  rozdíl v mortalitě nebyl statisticky významný (RP = 2,1%  vs  FP = 5,1%). Konverze na femorální přístup byla nutná v 1,8%. Asymptomatická ztráta pulsace radiální tepny se vyskytla u 2,5% pacientů.
Závěr: Radiální přístup se stal na našem pracovišti metodou volby v intervenční léčbě akutního infarktu myokardu s ST elevacemi bez kardiogenního šoku. Jeho zásadní výhodou je absence závažných lokálních krvácivých komplikací. Levý radiální přístup u praváků, tvořících 90% populace, navíc minimalizuje omezení soběstačnosti pacienta v souvislosti s místem punkce tepny již bezprostředně po výkonu.

Podpořeno VZ UK č. MSM 0021620817 „Invazivní přístupy k záchraně a regeneraci myokardu“