KATETRIZAČNÍ OKLUZE OUŠKA LEVÉ SÍNĚ – KONKURENCE ANTIKOAGULACE? TÉMĚŘ 20LETÁ ZKUŠENOST V NEMOCNICI NA HOMOLCE

Cíl práce
V naší práci prezentujeme výsledky katetrizační okluze ouška levé síně (LAAC) u souboru pacientů z let 2004 až 2022.

Soubor a metodika
Soubor obsahuje 555 pacientů, u kterých jsme v průběhu 18 let implantovali některý typ okluderu ouška levé síně.
Indikací k LAAC byla zpočátku kontraindikace k antikoagulační terapii. Později jsme LAAC provedli i u pacientů bez kontraindikace k antikoagulaci, a to v rámci studií PROTECT AF, PRAGUE-17 a CATALYST.
Před LAAC vždy provádíme TEE k posouzení morfologie a velikosti ouška levé síně. Implantace je vedena pod echokardiografickou kontrolou pomocí ICE, nebo TEE, případně s použitím obojího. Po LAAC následují klinické kontroly a opakovaná TEE s odstupem 45 dnů, 3, 6 a 12 měsíců, celková doba sledování je minimálně 24 měsíců.

Výsledky
Zaznamenali jsme pouze 1 úmrtí do 24 hodin a další 2 úmrtí do 30 dní od LAAC.
Okluder embolizoval ve 3 případech. Trombozu okluderu jsme detekovali u 27 pacientů, u 3 z nich trombus embolizoval do CNS. U malého počtu pacientů se rozvinula tamponáda srdeční, kardiochirurgická revize byla nutná pouze v 1 případě, ostatní se podařilo zvládnout perikardiocentézou.
Počet leaků je nevysoký a ve většině případů nemají klinickou relevanci, pouze 4 byly větší než 5 mm.
U nevýznamného počtu pacientů došlo k dalším nezávažným komplikacím, jako jsou komplikace v místě cévního vstupu aj.

Závěr
Zaznamenali jsme jen minimální počet komplikací v krátkodobém i dlouhodobém časovém horizontu, jakkoli se často jednalo o velmi polymorbidní pacienty. Periprocedurální mortalita je rovněž velmi nízká, dosahuje 0,5 %.
LAAC proto představuje bezpečnou a účinnou alternativu medikamentózní antikoagulace, tato skutečnost se ostatně odráží i v doporučených postupech, které reflektují mimo jiné výsledky studií, do nichž bylo aktivně zapojeno i naše kardiocentrum.