MECHANICKÉ SRDEČNÍ PODPORY V LÉČBĚ KARDIOGENNÍHO ŠOKU PŘI INFEKČNÍ ENDOKARDITIDĚ.

Infekční endokoarditida je stále, i přes velký pokrok v zobrazovacích a terapeutických postupech, velmi závažné onemocnění s vysokou mortalitou. V této kazuistice prezentujeme využití mechanických srdečních podpor jako most ke zvládnutí kardiogenního šoku u mladého muže s infekční endokarditidou na aortální chlopni.

22-letý muž, intravenozní narkoman, s infekční endokarditidou na aortální chlopni, byl indikován k chirurgickému řešení destruované chlopně infekčním procesem. Byla provedena náhrada aortální chlopně homograftem a plastika mitrální chlopně prstencem. Pooperační průběh byl komplikovaný rozvojem kombinovaného šoku (kardiogenní, vazoplegický, septický) a významnými krevními ztrátami. Již na sále byla zavedena extrakorporální membránová oxygenace. 1. pooperační den byla ve snaze snížít afterload dilatované levé komory zavedena intraaortální balonková kontrapulzace. Pro přetrvávající těžkou systolickou dysfunkci jsme se rozhodli pro rozšíření  srdeční podpory na systém Impella. S tímto podpůrným systémem, při adekvátní antibiotické terapii a intenzivní hemosubstituci byl zvládnut kombinovaný šok s multiorgánovým selháním. V dalším průběhu bylo možné postupné odpojování od mechanické srdeční podpory, postupně zlepšena funkce levé i pravé komory srdeční.

6 týdnů po prvotní operaci byla na jícnovém ultrazvuku zjištěna několikacentimetrová tekutinová kolekce v oblasti kořene aorty, , komunikující s výtokovým traktem levé komory srdeční. Pacient byl reoperován, operačním nálezem bylo rozsáhlé pseudoaneurysma vycházející z proximální anastomozy homograftu. Krček byl ošetřen podložkovými stehy, funkce homograftu byla správná, ejekční frakce levé komory zlepšena na 55%.

Pacient byl po 10 týdnech od prvotní operace propuštěn domů, plně mobilní, bez antibiotické terapie.