STIMULACE VTOKOVÉ ČÁSTI PRAVÉ KOMORY SRDEČNÍ JE SPOJENA S MENŠÍ MÍROU KOMOROVÉ DYSSYNCHRONIE NEŽ STIMULACE JEJÍ VÝTOKOVÉ ČÁSTI

Obecně
Stimulace pravokomorového septa byla považována za více fyziologický způsob kardiostimulace než stimulace jejího hrotu, i když její klinický benefit nebyl nikdy prokázán. Ultra-vysokofrekvenční EKG (UHF-EKG) zobrazuje detailní informaci o sekvenci komorové depolarizace při kardiostimulaci.
Cíl projektu
Pomocí UHF-EKG popsat typy depolarizace komor při stimulaci vtokové a výtokové části septa pravé komory srdeční.
Metody
U 51 konsekutivních pacientů s významnou bradykardií indikovaných k implantaci trvalého kardiostimulátoru byla provedena dočasná stimulace septa pravé komory srdeční. Poloha hrotu stimulační elektrody bylo zpětně popsána jako; 1/ vtoková část pravé komory srdeční, 2/ výtoková část pravé komory srdeční. Byly zobrazeny UHF-EKG centra elektrické aktivace pro jednotlivé svody a z nich byly spočteny parametry mezikomorové (e-DYS), pravokomorové (RVLWd), levokomorové dyssynchronie (LVLWd) a trvání depolarizace v levé komoře srdeční (V5-V8d).
Výsledky
Stimulace RVIT byly spojena s kratším trváním e-DYS, LVLWd a V5-V8d než stimulace RVOT (28 ms vs 44 ms (p < 0.001) pro e-DYS, 19 ms vs 33 ms (p < 0.001) pro LVLWd, 1 ms vs 9 ms (p < 0.01) pro V5-V8d) i když měli obě skupiny identické trvání QRS komplexu (153 ms vs 153 ms (p > 0.99)). Oba typy komorové stimulace vedli k identickému stupni pravokomorové dyssynchronie (6 ms vs 6 ms, p = 0.9).
Závěr:
Stimulace vtokové části pravokomorového septa vede k menší komorové dysynchronii než stimulací jeho výtokové části a měla by být preferována u těch nemocných, kde není možné stimulovat Hisův svazek či levé raménko Tawarovo.