MOŽNOSTI PITEVNÍ DIAGNOSTIKY U NÁHLÉ SRDEČNÍ SMRTI

Případy náhlé srdeční smrti jsou běžnou součástí soudnělékařské praxe. Zhusta se soudní lékaři setkávají s případy náhlé srdeční smrti na podkladě ischemické choroby srdeční u osob převážně staršího věku. Jinou a značně vzácnější kategorií jsou případy náhlé srdeční smrti mladších jedinců, u kterých je podkladem geneticky vázané onemocnění. Pitevní diagnostika je v těchto případech pro absenci či nejednoznačnost morfologických makroskopicky či mikroskopicky postihnutelných strukturálních změn srdeční svaloviny značně složitá, opírající se do značné míry o vyloučení všech dalších možných příčin náhlého úmrtí, vč. příčin násilných. Krokem vpřed se zdá být v posledních letech spolupráce soudních lékařů s klinickými kardiology a kardiogenetiky, kteří mohou vyšetřením přímých příbuzných, případně genetickou analýzou post mortem materiálu získaného při pitvě jedince postiženého náhlou srdeční smrtí, přesnou příčinu smrti objasnit, a především pak zajistit prevenci u dalších osob – nosičů genetické mutace – v takto postižené rodině. Role soudních lékařů v záchytu suspektních případů, vč. zajištění materiálu při pitvě a informování rodiny je v těchto případech stěžejní, stejně jako jejich nezbytná spolupráce s kardiology a kardiogenetiky při interpretaci zjištěných morfologických nálezů.