REKONEXE PLICNÍCH ŽIL, MITRÁLNÍHO ISTHMU A STROPU LEVÉ SÍNĚ PO ABLACI DLOUHODOBÉ PERZISTENTNÍ FIBRILACE SÍNÍ – NERANDOMIZOVANÉ SROVNÁNÍ DVOU TYPŮ APLIKACE RF ENERGIE
Cíl: Radiofrekvenční (RF) ablace katétrem s tlakovým senzorem a chlazením přes mikropóry (Navistar STSF) řízená ablačním indexem (AI) by měla vést k rychlejšímu vzniku kvalitnější ablační léze. Cílem bylo nerandomizované srovnání trvanlivosti izolace plicních žil (IPŽ) a blokády mitrálního isthmu (MI) a stropu (STR) levé síně mezi 2 skupinami pacientů s první reablací, u nichž byla první ablace dlouhodobé perzistentní fibrilace síní (DPFS) provedena totožným ablačním postupem ale s různým způsobem aplikace RF energie.
Metodika: Ve skupině 1 pacientů (n=76 - 46% ze 164 pacientů s 1. ablací katétrem Navistar STSF, 30W. AI) vs. skupině 2 pacientů (n=115 - 56% z 204 pacientů s 1. ablací katétrem Navistar TC, 30W) byli pacienti starší (62±8 vs. 59±9 let; p=0,015) a měli kratší dobu (minuty) prvního výkonu (259±46 vs. 321±54), skiaskopie (11±3 vs. 24±8) a aplikace RF energie (90±22 vs. 130±33) (p<0,001).
Výsledky: Ve skupině 1 vs. 2 byla recidivující arytmií FS (33% vs. 41%), resp. síňová tachykardie (AT) (67% vs. 59%). Sinusový rytmus (SR) byl obnoven ablací u 65 (86%) vs. 98 (85%) pacientů. U 73 vs. 114 hodnocených pacientů trvala kompletní IPŽ u 45 (62%) vs. 72 (63%); okrajová rekonexe ≥1 PŽ pasivní v mechanismu arytmie byla u 22 (30%) vs. 26 (23%) a aktivní rekonexe ≥1 PŽ byla u 6 (8%) vs. 16 (14%) pacientů. Z 69 vs. 103 hodnocených pacientů trvala blokáda STR u 39 (57%) vs. 55 (53%) pacientů a blokáda MI u 29 (42%) vs. 44 (43%) pacientů (všechna p=NS). Roof-dependentní, resp. perimitrální AT byla u 57% vs. 56% pacientů s opravou blokády STR, resp. u 73% vs. 63% pacientů s opravou blokády MI.
Závěr: Ablace STSF řízená AI byla spojena s kratšími parametry 1. výkonu, ale u pacientů podstupujících 1. reablaci nebyla spojena se zvýšením trvanlivosti IPŽ, resp. blokády MI a STR. Většina rekonexí PŽ byla v mechanismu recidivující arytmie pasivní.