VLIV VA ECMO NA HEMODYNAMIKU AKUTNĚ DEKOMPENZOVANÉHO CHRONICKÉHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ

Venoarteriální (VA) ECMO je rozšířenou metodou léčby oběhové dekompenzace. V experimentech byla tato podpora aplikována zatím pouze u akutní srdeční slabosti nebo zdravého oběhu. Cílem naší experimentální práce je popis vlivu zvyšujícího se mimotělního průtoku (EBF) na práci levé komory (LK) u dekompenzovaného chronického srdečního selhání.

Chronické srdeční selhání bylo indukováno na prasečím modelu protokolem s dlouhodobou rychlou kardiostimulací. Následně bylo zavedeno VA ECMO u 5 zvířat. Při stupňovitě zvyšovaném mimotělním průtoku (od minimálního průtoku do 5 l/min) byly měřeny hemodynamické parametry pomocí plicnicového a impedančního PV katetru umístěného v dutině LK, orgánově specifická perfúze a oxygence.

Chronická tachykardie vedla k dekompenzovanému srdečnímu selhání s průměrným srdečním výdejem 2.5±0.15 l/min, maximálním tlakem v LK 38±9 mmHg a dilatací levé komory na 174±33 ml. Při zvyšování EBF byl pozorován postupný nárůst maximálního tlaku v LK až na 65±6 mmHg a zvýšení středního aortálního tlaku (pro oba P<0.01). Dále se průtok mozkem zvýšil o 127% a saturace mozku vzrostla o 30%. Na druhou stranu parametry práce ukazují na zvyšování nároků na funkci LK: end-diastolický objem vzrostl z 174±33 na 200±32 ml a práce LK vzrostla z 1434±941 na 1892±1036 mmHg*ml (vše P<0.05).

Uvedené experimentální výsledky jsou porovnatelné s klinickými zkušenostmi a ukazují, že nadměrný mimotělní průtok VA ECMO má negativní vliv na práci dekompenzované chronicky selhané levé komory. Mimotělní průtok by tak měl být nastaven s ohledem nejen na tkáňovou perfúzi, ale i na parametry LK.