DELŠÍ ČASOVÁ PRODLEVA OD SRDEČNÍ ZÁSTAVY DO ZAHÁJENÍ KOMPRESÍ HRUDNÍKU VEDE K SNÍŽENÍ EFEKTIVITY GOAL-DIRECTED KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE.

Časová prodleva od srdeční zástavy do zahájení kompresí hrudníku (čas „no-flow“) hraje významnou roli v úspěšnosti restituce oběhu. Úkolem této práce bylo hodnocení vlivu času „no-flow“ na efektivitu goal-directed kardiopulmonální resuscitace (CPR) u protrahované srdeční zástavy.
Hypotéza: Efektivita goal-directed CPR klesá se zvyšujícím se časem „no-flow“.

Byl použit zvířecí model (prasečí) CA s neléčenou komorovou fibrilací trvající 4 a 8 minut (skupiny CA-4 a CA-8, n=5/skupinu). Následně byla zahájena goal-directed CPR do celkové doby 40 minut. Postupně byla aplikována ruční a mechanická komprese hrudníku za použití chlopně dýchacího okruhu ITD (Impedance Threshold Device) s cílem dosáhnout PetCO2 >20 mmHg a v daných intervalech podány bolusy adrenalinu s cílem diastolického arteriálního tlaku >35 mmHg. V průběhu celého protokolu byly zaznamenávány hemodynamické parametry a porovnávány mezi oběma skupinami pomocí nepárového t-testu.

Diastolický arteriální krevní tlak byl v úvodu před CA 58±18 a 57±13 (pro skupiny CA-4 a CA-8) a stabilně klesal během goal-directed CPR. U skupiny s kratším časem „no-flow“ (CA-4) dosahoval statisticky vyšších hodnot v průběhu celého protokolu (p<0.04) a současně u této skupiny byla výraznější reakce na podávaný adrenalin (max vzestup o 23 vs. 11 mmHg). Prokrvení mozku vnitřní karotickou arterií (vztažené k výchozí hodnotě) bylo také vyšší po kratším čase „no-flow“ v průběhu protokolu (p<0.006). PetCO2 setrvalo nad stanovenou hranicí po 36% celkového času u CA-4 a pouze po 16% u CA-8 (p<0.001).

Je obecně uznáváno, že delší čas „no-flow“ u srdeční zástavy zhoršuje úspěšnost obnovy oběhu. Pozorované rozdíly při testovaném čtyřminutovém časovém rozdílu v prodlevě zahájení kompresí od srdeční zástavy toto potvrzují. Také odpověď krevního tlaku na podanou standardní dávku adrenalinu byla vyšší u skupiny s kratší prodlevou.