Úvod. Použití extrakorporální kardiopulmonální resuscitace u nemocných s refrakterní zástavou oběhu představuje jedinou možnost k překlenutí tohoto kritického stavu.
Soubor a metodika. Analyzovali jsme soubor 41 nemocných, kterým byla v průběhu oběhové zástavy urgentně zavedena periferní veno-arteriální extrakorporální membránová oxygenace. Jednalo se o zástavy oběhu, které byly refrakterní ke standardní terapii po dobu alespoň 20 minut. Posuzovali jsme vliv iniciálních parametrů vnitřního prostředí (vstupní pH a laktát) a vliv komorbidit (diabetes, hypertenze) a tělesné konstituce (BMI) na mortalitu nemocných. Sledovali jsme jejich 1-, 3-, 6- a 12-měsíční mortalitu.
Výsledky. Průměrný věk v našem souboru byl 58 let. Ve 20 případech se jednalo o oběhovou zástavu mimo nemocnici (OHCA), nemocničních zástav (IHCA) bylo celkem 21. Vstupní hodnota laktátu byla v našem souboru signifikantně vyšší u zemřelých pacientů ve srovnání s nemocnými, kteří přežili (13.09 vs. 8.95; P<0.05). Hladina vstupního pH nevyšla staticky významně (6.89 vs. 6.94). Věk, místo oběhové zástavy, anamnéza diabetu či hypertenze nemělo v našem souboru vztah k mortalitě nemocných. Nemocní, kteří přežili refrakterní oběhovou zástavu s dobrým neurologickým výsledkem, měli významně nižší BMI. S dobrým neurologickým výsledkem (CPC 1-2) skončilo 40% nemocných, jeden měsíc přežilo 34% a jeden rok 31% nemocných.
Závěr. S použitím ECPR lze zvládnout i tak závažný stav jako je refrakterní zástava oběhu. Iniciální hodnoty vnitřního prostředí, tělesná konstituce významně ovlivňují přežití nemocného.