KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE S POUŽITÍM MIMOTĚLNÍHO SYSTÉMU ECMO

Úvod. Oběhová zástava je kritický, život ohrožující stav. V případě, že se nedaří obnovit oběh standardními prostředky, tak aplikacíextrakorporálního oběhu (ECPR) můžeme překlenout tento kritický stav.
Soubor a metodika.V našem souboru máme celkem 29 nemocných, kterýmjsme v průběhu oběhové zástavy aplikovali periferní V-A ECMO. Srdeční masáž probíhala zevním automatickým systémem LUCAS II. Kanylace femorální tepny a žíly během resuscitace probíhala za kontroly ultrazvuku nebo skiaskopie. Hodnotili jsme mortalitu nemocných, příčinu oběhové zástavy, dále jsme sledovali vstupní hodnoty laktátu a pH.
Výsledky.Průměrný věk nemocných byl 58 let (31-92). V 16 případech se jednalo o oběhovou zástavu mimo nemocnici, ve 13 případech o zástavu v nemocničním prostředí. Příčinou oběhové zástavy byl ve 2/3 případů akutní koronární syndrom. Vstupní hodnota laktátu byla v našem souboru 11.57 ± 4.21, vstupní pH 6.97 ± 0.22. Pozorovali jsme signifikantně vyšší mortalitu u nemocných s vyšší hladinou vstupního laktátu. V našem souboru přežilo 31% nemocných s dobrým neurologickým výsledkem.
Závěr. ECPR získáváme čas, který je nutný k objasnění příčiny zástavy a k provedení akutních výkonů. Je tak možné zvládnout i tak závažný stav jakým je neúspěšná kardiopulmonální resuscitace.