PROHLÁŠENÍ „DO NOT RESUSCITATE“ A INSTITUT „DŘÍVE VYSLOVENÉHO PŘÁNÍ“

V dnešní moderní medicíně, kdy vztah lékař-pacient je na úrovni profesionálního partnerství, je stále více brán zřetel na pacientovo právo na svobodné rozhodování o své osobě a o svém zdraví. V řadě zemí Západní Evropy a Ameriky se již léta používá prohlášení „Do not resuscitate (DNR)“ v naši zemi se postupně objevuje institut „Dříve vyslovené přání (DVP)“. Oba dokumenty lze definovat jako písemné vyjádření svobodné vůle nemocného pro futuro, tedy pro případ, kdy jedinec nebude pro závažnost stavu schopen ani posoudit svou situaci, ani verbalizovat své přání.

V naší práci se věnujeme historii a vývoji DNR a DVP, jejich odlišení od dalších termínů jako jsou negativní revers či eutanazie, uvádíme příklady a praxi ze světa (zejména UK a USA), dále zmiňujeme Listinu základních práv a svobod a zákony, ze kterých tyto dokumenty přímo vycházejí a které oblast DVP v České Republice právně popisují. Zmiňujeme také kolizi základních práv, jejích důsledků a odpovědností (ať už trestněprávních nebo občanskoprávních), kterým mohou lékaři při respektování, ale také nerespektování DVP čelit. V neposlední řadě bychom rádi zdůraznili potřebu diskuze mezi odbornou ale i laickou veřejností na toto téma, která jak se zdá v ČR stále není dostatečná.

Otázky kolem vyjádření svobodné vůle pacienta pro futuro a institut DVP považujeme za společensky i lidsky extrémně citlivou, ale velmi důležitou problematiku, které je třeba se intenzivně věnovat.