POROVNÁNÍ PARAMETRU ELEKTRICKÉ DYSSYNCHRONIE PACIENTŮ S HISÁLNÍ, PARAHISÁLNÍ A UNIFOKÁLNÍ PRAVOKOMOROVOU STIMULACÍ

Úvod:
Při trvalé pravokomorové stimulaci dochází k nefyziologické propagaci vzruchu myokardem. To může u některých pacientů vést ke vzniku srdečnímu selhání a zhoršení kvality života. Pravděpodobně nejvíce fyziologickým způsobem stimulace myokardu je stimulace Hisova svazku, která je spojena s propagací vzruchu přes převodní systém srdce. Čisté hisální stimulace, ale není možné dosáhnout u všech pacientů, proto se u některých musíme spokojit se stimulací parahisální. Při ní dochází k rozšíření QRS komplexu, neboť je spolu s převodním systémem aktivována část svaloviny septa. Efekt hisální a parahisální stimulace na elektrické dyssynchronie (DYS) hodnocené pomocí vysokofrekvenčního EKG (UHF EKG) dosud nebyl popsán.
Cíl:
Cílem práce bylo porovnat DYS při hisální, parahisální, myokardiální stimulaci a při spontánním rytmu u pacientů s převodní poruchou, indikovaných k implantaci kardiostimulátoru. Velikost DYS myokardu byla vyhodnocena pomocí UHF EKG. Hodnoty DYS byly vypočteny při frekvencích 500 až 1000 Hz, vždy jako rozdíl maxim a průměrů maximalních hodnot. Hodnoty byly počítány ze svodů V1 a V6. Výsledky byly porovnány t-testem.
Výsledky:
Celkem byla provedena UHF analýza u 16 pacientů. Bylo analyzováno 13 EKG se spontánním rytmem (1.), 8 s hisální (2.), 13 s parahisální (3.) a 7 s unifokální pravokomorovou stimulací (4.). Průměrná hodnota DYS byla 9,3 ms pro 1., 5,3 ms pro 2., 9,0 ms pro 3. a 43,1 ms pro 4 skupinu EKG u pacientů. Hodnota DYS u hisální a parahisální stimulace nebyla statisticky významně odlišná od spontánního rytmu. Naopak byl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi jeho hodnotou u hisální a parahisální stimulace proti stimulaci myokardiální.
Závěr:
Pacienti s hisální a parahisální stimulací mají menší DYS myokardu proti nemocným s unifokální pravokomorovu stimulací. Jejich hodnoty jsou podobné hodnotám pacientů se spontánním rytmem.