„HIGH DENSITY“ VS. STANDARDNÍ ELEKTROANATOMICKÉ MAPOVÁNÍ SÍŇOVÝCH TACHYKARDIÍ PŘI PRVNÍ REABLACI DLOUHODOBÉ PERZISTENTNÍ FIBRILACE SÍNÍ – PŘEDBĚŽNÉ VÝSLEDKY

Cíl: Zhodnocení efektivity, bezpečnosti a trvání ablace komplexních síňových tachykardií (AT) recidivujících po předchozí ablaci dlouhodobé perzistentní fibrilace síní (DPFS) pomocí „high density“ mapování (Carto Confidense (CCD),.
Metodika: Pacienti s první reablací DPFS (n=57) byli randomizováni k mapování pomocí CCD (n=25, 64±7 let, ženy 28%) vs. standardnímu elektroanatomickému mapování (EA) (n=22, 62±10 let, ženy 18%). Ve skupině CDD se k mapování použil multipolární katétr Pentaray a byla snaha mapovat každou AT zejména z lokalizovaného zdroje zvlášť. Ve skupině EA byla na počátku výkonu vytvořena jedna „point-by-point mapa“ první arytmie a další typy AT byly mapovány za pomoci entrainmentu.
Výsledky: Ve skupině CCD vs. EA byla FS přímo terminována do SR (2 vs. 2) resp. se ji nepodařilo ukončit ablací (2 vs. 2) u 4 vs. 4 pacientů. S primárně perzistentní AT (15 vs. 9), nebo indukovanou (3 vs. 3) AT, nebo AT konvertovanou ablací z primárně recidivující FS (3 vs. 6) tak bylo vyšetřeno 21 (84%) vs. 18 (82%) pacientů. Jeden typ AT byl přítomen u 7 vs. 12 pacientů, ≥2 typy AT u 14 vs. 6 pacientů. Jen makroreentry zdroje AT byly přítomny u 8 vs. 6 pacientů, jen lokalizované zdroje AT byly u 6 vs. 8 pacientů, ostatní měli kombinaci obou typů zdroje. Ablace obnovila SR u 20 (80%) vs. 18 (82%) pacientů, neinducibility arytmie bylo dosaženo u 17 (68%) vs. 12 (55%) pacientů Nebyly nalezeny rozdíly v celkové době výkonu (231±76 vs. 234±58 minut), skiaskopických časech (14±3 vs. 15±6 minut) nebo době aplikace RF energie (56±36 vs. 58±27 minut) (všechna P=NS).
Závěr: Předběžné výsledky neukázaly signifikantní zvýšení bezprostřední efektivity či zkrácení výkonů. Potenciál rychlého mapování AT vyžaduje získání zkušeností a ověření na větším souboru pacientů.