TAVI – ZHODNOCENÍ VZNIKU PŘEVODNÍ PORUCHY S NUTNOSTÍ KARDIOSTIMULACE.

Cíl: Zhodnotit riziko vzniku převodní poruchy včetně jejího řešení, v souvislosti s transkatetrovou inzercí aortální chlopně.

Soubor a metodika: Po retrográdní analýze dat 141 pacientů, kteří podstoupili transkatetrovou inzerci aortální chlopně (TAVI) za rok 2012-2016, jsme hodnotili vznik bloku levého Tawarova raménka a vznik AV převodní poruchy vyššího typu, včetně hodnocení incidence následné kardiostimulace a dopadu kardiostimulace na vývoj ejekční frakce levé komory.

Výsledky: Celkem mělo postprocedurálně nově vzniklý perzistující či intermitentní LBBB 33 pacientů, tj. 23,4 %. AV blok vyššího stupně mělo 13 pacientů, tj. 9,2 %. Kombinovaně LBBB + AV blok kdykolivpo TAVI mělo 45 pacientů, tj. 31,9 %. V časné pooperační fázi, do 30 dnů po TAVI, to bylo celkem 36 pacientů tj. 25,5 %. V celém sledovaném období bylo po TAVI implantováno 16 PPM + 1x upgrade tj. 11,3 %. V časné fázi, do 30 dnů po TAVI, bylo implantováno 7 PPM tj. 5,0 %. U 8 pacientů ze všech implantovaných po TAVI bylo následně pozorováno vysoké % stimulace PK/BiV (nad 95 %). U těchto pacientů nebyl pozorován významný pokles EFLK v čase (jen 2 pacienti pokles o 10 % EFLK, z toho jeden s BiV). Hodnocen byl i vztah k typu použité chlopně a dále zvažovaný přínos implantace biventrikulární stimulace u pacientů s ještě zachovalou ejekční frakcí LK indikovaných k trvalé kardiostimulaci u takto selektované populace.

Závěr: U pacientů podstupujících TAVI můžeme očekávat vznik LBBB nebo AV převodní poruchy, která může vyžadovat zavedení trvalé kardiostimulace. Riziko vzniku srdečního selhání na podkladě navozené dyssynchronie levé komory v důsledku vzniklého bloku levého Tawarova raménka, nebo vynucené pravokomorové stimulace, bylo v našem souboru malé.