NOVÁ, JEDNODUCHÁ A PŘESNÁ TERMODILUČNÍ METODA MĚŘENÍ L-P ZKRATU U DEFEKTU SÍŇOVÉHO SEPTA

Úvod. Důležitým i když ne jediným parametrem pro hodnocení závažnosti zkratových vad a tím i pro intervenční indikaci je velikost L-P zkratu (LP). Běžná oximetrická metoda je u defektu síňového septa (DSS) limitována chyběním smíšeného venózního vzorku (SVV), který se musí vypočítat ze vzorků horní (HDŽ) a dolní duté žíly (DDŽ), což může být zdrojem velkých chyb. Proto jsme již před 40 lety vyvinuli k tomuto účelu barvivovou diluční metodu, která je však pro mnohé laboratoře pracná a proto nepopulární. Pokusili jsme ji nahradit termodilucí, která je prosta všech nevýhod barvivových dilucí.
   Metodika. Metoda vyžaduje záznam dvou křivek. První měří plicní průtok vstřikem do pravé síně nebo do dolní případně horní duté žíly a detekcí v plícnici. Druhá křivka měří systémový průtok vstřikem do levé komory a detekcí v aortě. LP je rozdíl obou průtoků. Křivky registrujeme zařízením, které jsme vyvinuli. Termodiluční signál se zavede do počítače, který provede extrapolaci, změří plochu křivky, vypočítá průtok, zobrazí křivku na monitoru a posléze vytiskne křivky a konečné výsledky. U dospělých používáme běžné komerční S-G balónkové termokatetry, u dětí s rychlejší cirkulací vlastní termosondu s rychlejší frekvenční odpovědí.
   Výsledky. U 33 nemocných s DSS jsme měřili LP naší termodiluční metodou a výsledky srovnali s oximetrií při použití dvou vzorců pro výpočet SVV: (3HDŽ + 1DDŽ) : 4 a (2DDŽ + 1HDŽ) : 3. Korelační koeficient byl v prvním případě r = 0,792, ve druhém r = 0.821.
   Závěry. Vypracovaná metoda je přesná, lehce proveditelná a ekonomicky nenáročná. Měří průtoky v l/min, což je podmínkou pro získání hodnot plicní vaskulární rezistence. Citlivost je podstatně vyšší než oximetrické stanovení a je použitelná i u kojenců.