Plicní embolie (PE) je velmi často chybně diagnostikována. Cílem práce je zhodnotit současné dostupné možnosti rozpoznání nebo vyloučení této choroby.
Metodika: Práce hodnotí 117 nemocným 61 mužů a 56 žen přijatých pro podezření na embolii do plicnice. Jako referenční metoda byla použita spirální CT angiografie plicnice (CTA). U 53 nemocných byla provedena perfuzní scintigrafie plic (SC) s pozitivním nálezem, 101 nemocný měl vyšetřeny D-dimery. Nemocní s negativní SC nebyli dále vyšetřováni.
Výsledky: Pomocí CTA byla PE diagnostikována u 46 a neprokázána u 71 nemocných. U 53 nemocných s nálezem středně nebo vysoce pravděpodobné PE dle současně provedené SC byla PE správně diagnostikována u 22 nemocných (ve 42%). D-dimery měly senzitivitu 88% a specificitu 17%, pozitivní a negativní předpovědní hodnotu 42% a 67%. 5 nemocných s prokázanou PE mělo negativní D-dimery. Rovněž je hodnocen význam kliniky, EKG a RTG plic, u části nemocných i echokardiografie. Autoři dále uvádějí finanční přínos metody a rizika antikoagulační léčby v neindikovaných případech.
Závěry: Pozitivní SC správně diagnostikuje PE u méně než poloviny vyšetřovaných. Normální hodnota D-dimerů nevylučuje PE. CTA je relativně dostupná a výhodná jak finančně tak z hlediska možných komplikací neindikované léčby.