ŽILNÍ AORTOKORONÁRNÍ BYPASS – JAKÝ JE JEHO OSUD A CO HO OVLIVŇUJE?

     Pro nedostatek vhodných arteriálních štěpů jsou v koronární chirurgii stále hojně užívány žilní štěpy. Jejich „životnost“ není neomezená. Práce ze 70. let udávají, že za 1 měsíc po operaci je uzavřeno cca 10% žilních štěpů, za 1 rok po operaci je uzavřeno již 20 % žilních štěpů, za 5 let 30% a za 10 let 50%; z průchodných žilních štěpů má za 10 let po našití polovina významnou stenózu. Dlouhodobá průchodnost žilního štěpu je ovlivněna řadou faktorů – technika odběru štěpu, technika našití anastomóz, kvalita a kapacita distálního koronárního řečiště. V časném období po operaci (do 1 měsíce) se štěpy uzavírají v důsledku trombózy. V prvním roce po operaci může ve štěpu vzniknout fibrointimální hyperplázie (hojivý proces, reakce štěpu na změnu tlakových poměrů) a vést k jeho obliteraci. Od 3. roku po operaci vznikají na štěpu arteriosklerotické (AS) změny; AS léze jsou v porovnání s lézemi na nativních cévách difúznější, křehčí, častěji kalcifikované a mají vysoký emboligenní potenciál. Progresi AS změn na žilních štěpech lze omezit agresivní hypolipidemickou léčbou s cílovým LDL cholesterolem < 2,6 mmol/l.
     S prodlužující se délkou života a s „prokatetrizovaností“ populace, kdy většina vhodných lézí na koronárním řečišti je řešena pomocí perkutánních intervencí, se dnes dostávají k chirurgické revaskularizaci pacienti starší s difúznějšími změnami na koronárním řečišti. Je tedy pravděpodobné, že dlouhodobá průchodnost žilních štěpů bude dnes i přes zlepšující se operační techniku kratší, než tomu bylo dříve. Ve studii PRAGUE-4 publikované v roce 2004 je dokumentovaná 1-letá průchodnost žilních štěpů 59% ve skupině operovaných v mimotělním oběhu a 49% ve skupině operovaných bez použití mimotělního oběhu, přičemž časná průchodnost na konci hospitalizace byla 94% ve skupině operovaných v mimotělním oběhu a 87% ve skupině operovaných bez mimotělního oběhu.