TŘÍLETÁ MORTALITA PACIENTŮ S ICHS PROPUŠTĚNÝCH Z INTERNÍ KLINIKY A JEJÍ PREDIKTORY

Cíl:Zjistit tříletou mortalitu a její nejvýznamnější prediktory u pacientů s ICHS propuštěných z interní kliniky v roce 2002.
Soubor:1190 pacientů s ICHS hospitalizovaných z jakékoliv příčiny na II.interní klinice FN u sv. Anny v roce 2002.
Metodika:Retrospektivní analýza chorobopisů z první hospitalizace v roce 2002.
Výsledky:Z 1190 hodnocených pacientů s ICHS zemřelo do 3 let od propuštění 583 (49%).Zemřelí pacienti byli ve srovnání s žijícími(údaj v závorce) starší(p<0,01) [77,4±10,1  vs.( 71,7±10,4)let],déle hospitalizovaní(p<0,.01)[12,5±8,9 vs.(10,5±7,4)dne] a častěji rehospitalizovaní v roce propuštění(p<0,01) [0,41±0,8vs.(0,25±0,6)rehospitalizace].Z laboratorních hodnot měli vyšší  (p<0,01) kreatinin [143±111vs.(115±64)µmol/l], GMT[1,16±1,8vs.(0,9±1,3)µkat/l], KM [347±119 vs. (318±93)µmol/l],nižší(p<0,01) hemoglobin [119,7± 1,99 vs.(126,8±1,7)g/l] a celkový cholesterol [4,7±1,4 vs. (5,1±1,2)mmol/l],v zastoupení pohlaví a BMI se nelišili.Ve skupině zemřelých byly z komorbidit více zastoupeny (p<0,01) CHSS[24,4%vs.(18%)] ,CMP [38,3%vs.(28,8%)] ,DM [47,9%vs.(37,9%)] a fibrilace síní[30%vs.22,6%].Zemřelí měli v terapii při propuštění  nižší(p<0,01) užití ASA[44%vs.(53%)], statinů[10%vs.(35%)],ACEI [45%vs.(57%)] a BB [29%vs.(55%)].
Závěr: Nejvýznamnějšími prediktory úmrtí během tří let od propuštění byly v našem souboru pacientů s ICHS kromě věku přítomnost renální insuficience, nízká hodnota hemoglobinu,absence betablokátoru a statinu v terapii a přítomnost diabetes mellitus.

Práce je podpořena grantem IGA MZ 1A 8606-5