ÚČINNOST INTERVALOVÉHO A KONTINUÁLNÍHO TRÉNINKU V RÁMCI KARDIOVASKULÁRNÍ REHABILITACE

Cílem studie bylo posoudit fyziologickou účinnost a vliv dvou modifikací aerobního tréninku (intervalový a kontinuální) na tělesnou výkonnost a aerobní kapacitu u dvou vzájemně se nelišících skupin pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Bylo vyšetřeno spiroergometricky do symptomy limitovaného maxima 22 mužů (věk 57 ± 9,4 let), kteří absolvovali tříměsíční tréninkový program 3x týdně 60 min (10 min zahřívací fáze, 25 min aerobní fáze, 15 min posilování, 10 min relaxační fáze). Celý soubor pacientů byl rozdělen na dvě skupiny. První skupina (n = 11, IT) měla v rámci aerobní fáze naordinován intervalový trénink (30-sekundové pracovní fáze o intenzitě zátěže na úrovni anaerobního prahu střídající se s 60-sekundovými fázemi odpočinku o intenzitě 5 W); druhá skupina (n = 11, KT) absolvovala aerobní fázi programu s kontinuální zátěží o intenzitě na úrovni ventilačního anaerobního prahu. Po ukončení tříměsíčního rehabilitačního programu statisticky významně vzrostl  maximální dosažený výkon (IT 104 ± 46,3  vs. 143 ± 49,4 W; KT 113 ± 33,5 vs. 142 ± 34,0 W) i aerobní kapacita hodnocená spiroergometrickým vyšetřením jak ve skupině pacientů s intervalovou zátěží (1682 ± 529,5 vs. 2166 ± 649,6 ml.min-1), tak ve skupině pacientů s kontinuální zátěží (1713 ± 420,7 vs. 2045 ± 449,5 ml.min-1). Skupina s intervalovým tréninkem vykonala za každou tréninkovou jednotku 2,5-3x nižší práci (p < 0,01), přesto se však parametry výkonnosti a aerobní kapacity po ukončení tříměsíčního programu statisticky významně nelišily od skupiny s kontinuálním tréninkem.
Podporováno výzkumným záměrem MŠMT – MSM 0021622402