STENÓZA A. RENALIS U NEMOCNÉHO PO TRANSPLANTACI SRDCE S CHRONICKOU RENÁLNÍ INSUFICIENCÍ A ARTERIALNÍ HYPERTENZÍ

Pan F.S., nar. 1939, podstoupil v lednu 1995 ortotopickou transplantaci srdce (OTS) pro ischemickou chorobu srdeční. Pacient je polymorbidní; má DM II.typu, hyperlipoproteinemii, arteriální hypertenzi, chronickou renální insuficienci, prodělal divertikulitidu sigmatu s komplikovaným průběhem, vyžadujícím chirurgickou léčbu a založení dočasné stomie. Při dlouhodobém sledování na nefrologii a léčbě mykofenolát - mofetilem pro podíl cyklosporinové nefrotoxicity byly renální funkce stabilizované, hodnoty sérového kreatininu S-Cr se pohybovaly kolem 150 umol/l. Arteriální hypertenze byla relativně kompenzovaná při kombinované léčbě, hodnoty krevního tlaku se pohybovaly v rozmezí 130 – 140/80 - 90 mmHg. V květnu 2005 došlo k relativně náhlému zhoršení renálních funkcí; S-Cr 221 umol/l. Současně došlo k destabilizaci arteriální hypertenze se vzestupem tlaku na 160 - 170/100 - 110 mmHg.Ultrazvukové vyšetření epigastria a následně i vyšetření aorty a renálních tepen magnetickou rezonancí prokázalo významnou stenózu kmene levé renální tepny se zúžením na 2 - 3 mm. Na základě tohoto nálezu jsme indikovali PTA levé renální tepny. Byla provedena úspěšná PTA levé a. renalis s implantací stentu. Bezprostředně po výkonu poklesla hodnota S-Cr na 123 umol/l a bylo možné redukovat i antihypertenzní terapii.

Závěr: U pacientů po transplantaci srdce s renální insuficiencí, kde etiologie je většinou kombinovaná, nutno myslet na možný spolupodíl stenózy renální tepny při zhoršení renálních funkcí a dekompenzaci hypertenze.