VLIV REHABILITACE NA VRCHOLOVOU SPOTŘEBU KYSLÍKU U NEMOCNÝCH LÉČENÝCH BETA-BLOKÁTORY

U nemocných, kteří jsou léčeni beta blokátory  není jednotný názor na vliv pravidelního cvičení v rámci řízeného rehabilitačního programu na vrcholovou spotřebu kyslíku (pVO2). Cílem naší práce bylo zjistit, zda  rehabilitační program  zlepšuje toleranci zátěže, vrcholovou   spotřebu kyslíku a spotřebu kyslíku na úrovni anaerobního prahu (AT) u nemocných po infarktu myokardu (IM), kteří jsou léčeni beta blokátory.
Soubor nemocných tvoří 91 mužů průměrného věku 59,4 + 8,4 po IM,  léčených beta blokátory. Nemocné jsme rozdělili podle věku na mladší 65 let a  65 a starší. První skupinu tvoří 69 nemocných průměrného věku 56,1+ 6,5 a druhou 22 nemocných (24%), průměrného věku 69,8+4,7.
 Nemocní absolvovali řízený, ambulantní, dvouměsíční rehabilitační program. U všech jsme před zařazením do rehabilitačního programu a na jeho závěr prováděli zátěžovou echokardiografii a spiroergometrické vyšetření. Vedle echokardiografických ukazatelů jsme hodnotili  maximální toleranci zátěže, toleranci na úrovni AT, vrcholovou spotřebu  kyslíku a VO2 na úrovni AT.
V průběhu tréninku došlo k významnému zlepšení tolerance zátěže z hodnot 1,54 + 0,32 na 1,78 + 0,31(p<0,001). K významné změně došlo i v průměrné hodnotě pVO2 (23,5 + 5 v.s. 25,2 + 5,3, p<0,001) a VO2 na úrovni AT (18,8 + 20,9 + 4,3, p< 0,001). U starších nemocných došlo pouze k nevýznamnému zvýšení pVO2 (21,6 + 4,4 v.s. 22,5 + 3,1, n.s.) i VO2 na úrovni AT (17,5 + 3,2 v.s. 18,5 + 2,8, n.s.). V obou skupinách nemocných došlo k významnému zlepšení ejekční frakce (54,5 + 7,8 v.s. 57,5 + 7,5 a 52,6 + 9,5 v.s. 57 + 9,5, p< 0,001).
Tato studie ukázala, že u nemocných po IM, kteří jsou léčeni beta blokátory dochází k významnému zlepšení tolerance zátěže i funkce levé komory srdeční. Významné zlepšení vrcholové spotřeby kyslíku jsme ale pozorovali pouze v skupině nemocných pod 65 let.