ECHOKARDIOGRAFIE: JEDNODUCHÁ A OKAMŽITĚ DOSTUPNÁ METODA PRO DETEKCI VIABILNÍHO MYOKARDU

Rozsah dysfunkčního leč viabilního myokardu je jedním z hlavních prognostickým faktorů u pacientů s ischemickou dysfunkcí levé komory srdeční. Tudíž posouzení viability v dysfunkčních segmentech má důležité terapeutické implikace. Echokardiografie je zavedená a široce dostupná metoda, která skýtá několik možností posouzení viability myokardu. 
Dobutaminová zátěžová echokardiografie s použitím nízkých dávek dobutaminu je levná a široce dostupná metoda pro detekci viabilního myokardu. Vyznačuje se rovněž nejvyšší specificitou ze všech dostupných metod a je užitečná pro předpověď dlouhodobé prognózy.
Nedávno bylo navrženo několik nových echokardiografických postupů. Jedná se zejména o klidové hodnocení diastolické funkce levého komory srdeční, posouzení struktury  subendokardiálního myokardu trojrozměrnou echokardiografií, kontrastní a tkáňovou dopplerovskou echokardiografii.
Z těchto modalit se jeví nejperspektivnější právě tkáňová dopplerovská echokardiografie. Umožňuje kvantifikaci regionálního pohybu myokardu (rychlost, deformace, rychlost deformace) v jednotlivých fázích srdečního cyklu. Nejvíce nadějná se ukazuje analýza segmentárního pohybu myokardu během izovolumické kontrakce (preejekce), tj. před otevřením aortální chlopně. V experimentálních modelech akutního infarktu myokardu byla popsána přímá korelace preejekčních rychlostí s dodávkou kyslíku a rozsahem viabilního myokardu. V souladu s experimentálními daty jsme nedávno prokázali, že klidový záznam rychlostí pohybu myokardu během preejekce přesně předpovídá zlepšení kontraktilní funkce po revaskularizaci u pacientů s akutním a chronickým infarktem myokardu. Navíc se pulzní tkáňová dopplerovská echokardiografie potvrdila být jednoduchou, a tudíž snadno reprodukovatelnou a naučitelnou metodou. Má tedy velkou potenciální využitelnost v rutinní klinické praxi.