Cíl: Cílem tohoto souhrnného sdělení je podat přehled o úloze echokardiografie v odhadu plnícího tlaku levé komory.
Současný stav znalostí o dané problematice: Určení plnícího tlaku levé komory (LK) má stěžejní význam v mnoha klinických situací. Vzestup plnícího tlaku LK má základní důležitost především pro diagnozu diastolické srdeční selhání. O úrovni plnícího tlaku LK nás nepřímo dokáže informovat ultrazvukové vyšetření srdce pomocí dopplerovských parametrů, odvozených ze standardní pulzní dopplerovské echokardiografie a tkáňové dopplerovské echokardiografie; v současnosti se studují i parametry odvozené z analýzy deformace myokardu (strain a strain rate). Pulzní dopplerovská echokardiografie využívá hodnocení transmitrálního plnění LK a toků v plicních žílách. Nejčastěji jsou užívány následující parametry: vrcholná rychlost plnění LK v časné (E) a pozdní (A) diastole, jejich poměr E/A, decelerační čas vlny E (DT) a doba trvání zpětného toku v plicních žílách (Ard). Stěžejní ultrazvukovou metodou v průkazu vzestupu plnícího tlaku LK je však tkáňová dopplerovská echokardiografie využívající měření vrcholných rychlostí pohybu septálního a laterálního úseku mitrálního annulu (Ea sept, Ea lat). Poměr E/Ea sept či E/Ea lat nad 15 s vysokou přesností předpovídá vzestup plnícího tlaku LK nad normální hodnotu – tedy manifestní diastolickou dysfunci. Naopak E/Ea sept či E/Ea lat pod 8 vylučuje diastolické srdeční selhání. Tento parametr je i základním stavebním kamenem nových „guidelines ESC“ pro diagnostiku diastolického srdečního selhání. V současnosti se však ověřuje přesnost i dalších echokardiografických parametrů pro odhad plnícího tlaku LK.
Závěr: Echokardiografie patří v současné době k základním metodám v průkazu vzestupu plnícího tlaku LK a tím k diagnostice primárního diastolického srdečního selhání.