PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

VLIV PRODLOUŽENÉHO TRANSPORTU PACIENTŮ DO CARDIAC ARREST CENTRA PO MIMONEMOCNIČNÍ ZÁSTAVĚ OBĚHU (OHCA) NA VSTUPNÍ HEMODYNAMICKÉ PARAMETRY A OUTCOME
Tématický okruh: Akutní stavy v kardiologii, Akutní koronární syndromy
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 199

Karásek J.1, Seiner J.1, Lejsek J.2, Moudrý M.3, Polášek R.4, Renza M.3, Šalanda F.3, Strýček M.5, Ošťádal P.6

1 II. interní klinika, VFN Praha, Praha, 2 Libereckého Kraje, Zdravotnická Záchranná Služba, Liberec, 3 UK, 3.LF, Praha, 4 Kardiocentrum, KNL Liberec, Liberec, 5 Kardiocentrum, Krajská nemocnice, Liberec, Liberec, 6 Nemocnice Na Homolce, Praha


Úvod: Centralizace péče o pacienty po mimonemocniční zástavě oběhu (OHCA) je doporučována na základě konsenzu odborných společností z roku 2017.
Cíl: Ověřit, zda prodloužený transport pacientů po OHCA do centra pro srdeční zástavu (CAC) ovlivňuje hemodynamický stav pacienta při příjmu a zda má vliv na jejich mortalitu a neurologický outcome.
Metodika: Analýza dat z prospektivního registru OHCA 2013-2017 vedených CAC KN Liberec. Data jsou rozdělena do dvou souborů: 1) INSIDE – pacienti s primárně spádovou centrovou nemocnicí 2) OUTSIDE – pacienti libereckého kraje s jinou spádovou nemocnicí a mimo režim CAC by byli směřováni primárně tam. U obou skupin jsme sledovali dobu transportu z místa OHCA do CAC . Oba soubory byly porovnány v baseline charakteristice, v hemodynamických parametrech při příjmu a dále byly sledovány výsledné outcomy.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno 232 pacientů po OHCA v letech 2013-2017, 46 bylo vyřazeno pro nedostatečná data nebo bylo transportováno až sekundárně. Analyzováno bylo 186 pacientů, 93 pacientů v obou skupinách. oubory se statisticky nelišily v žádné z baseline charakteristik.Transport do CAC byl signifikantně delší: (median, IQR): 21 (14-32.5) min vs. 38 (28-51) min, p˂0.0001.
V příjmových hemodynamických parametrech se oba soubory nelišily ( sTK, pH, laktát,TT, SpO2), dávky vasopresorů a inotropik nutné podávat po příjmu se rovněž signifikantně nelišily. 30 denní/hospitalizační mortalita se nelišila (44.1% vs. 42.3%,p=0.88) a 1-roční dobrý neurologický outcome (CPC 1,2) byl identický ( 54,2% vs 54.2%, p=0.999). Medián umělé plicní ventilace a medián pobytu na JIP (ICU stay) byl rovněž v obou souborech bez signifikantního rozdílu.
Závěr: Strategie primárního transportu pacientů po OHCA do regionálního CAC signifikantně prodlužuje jeho dobu,ale nemá vliv na vstupní hemodynamické parametry ani outcome pacientů.