Cíl: Definitivním řešením hemodynamicky závažných chlopenních vad je chirurgická terapie a to buď chlopenní plastika nebo nahrazení chlopně pomocí protézy (většinou mechanické či biologické). Cílem práce bylo zhodnotit implantace biologických chlopenních náhrad aortální chlopně ve sledovaném období ve vztahu k mortalitě a dalším sledovaným parametrům (peroperačním i echokardiografickým).
Soubor a metodika: Za období 2005-2016 byla získána data implantovaných aortálních bioprotéz. Z databáze byla získána základní demografická data (věk, pohlaví a rok operace), dále údaje související s operací (délka výkonu, délka mimotělního oběhu, velikost chlopně) a echokardiografické parametry před a po operaci. Současně byla hodnocena mortalita v obou skupinách (data získána z KCH registru).
Výsledky: Ve sledovaném období období 2005-2016 bylo implantováno celkem 652 aortálních bioprotéz (275 žen a 377 mužů) ve věku 52-90 let (74,9 let průměr), desetiletá mortalita byla 22,5% (30-ti denní pooperační 3,7%). U pacientů nad 75 let byl prokázán signifikantně vyšší výskyt úmrtí (27,9% vs. 19,1%, p = 0,015) a signifikantně vyšší výskyt úmrtí do 30 dnů (6% vs. 2%, p = 0,017). Mortalitu signifikantně ovlivňuje delší čas ECC (p = 0,001) a delší čas použití svorky (p = 0,005). Sledované echokardiografické parametry se po operaci očekávaně zlepšily – pokles hodnot PPG, MPG, IVSd a IVSs (p < 0,0001), zvýšení EOA a EF (p < 0,0001).
Závěr: Výběr ideální náhrady aortální chlopně a rozhodování mezi mechanickou či biologickou náhradou určuje především věk operovaných pacientů, jejich přidružené choroby a vztah k antikoagulační léčbě. Mortalitní data prezentována v našem souboru pacientů jsou srovnatelná se zahraničními zkušenostmi (a v některých parametrech jsou dokonce i lepší) a ukazují na velmi dobré pooperační přežívání pacientů s chlopenními bioprotézami.
