Cíl:
Chronické srdeční selhání je spojeno s multiorgánovou hypoperfuzí v důsledku snížení srdečního výdeje. Jedním z projevů je postižení mozku, projevující se poklesem kognitivních funkcí; hovoří se o kardiocerebrálním syndromu. U pacientů s chronickým selháním ledvin je srdečním selhání velmi časté, u těchto pacientů je také častý výskyt kognitivního deficitu. Jedním z mechanismů, které se uplatňují v rozvoji kardiocerebrálního syndromu je tkáňová (mozková) hypoxie. Tu lze neinvazivně kvantifikovat pomocí blízké infračervené spektroskopie (NIRS).
Podle nedávných studií mají chronicky dialyzovaní pacienti nižší hodnoty tkáňové cerebrální oxygenace (rSO2) než zdravá populace. Příčiny tohoto poklesu nejsou známy. Cílem této studie bylo nalézt faktory, které u dialyzovaných pacientů ovlivňují hodnotu rSO2.
Soubor a metodika:
Do této průřezové studie byla zařazena kohorta pacientů v chronickém dialyzačním programu z jednoho hemodialyzačního střediska. Hodnota rSO2 byla měřena pomocí přístroje INVOS 5100C (Medtronic, Essex, U.K.). Byla zaznamenána klinická data a provedena detailní laboratorní analýza.
Výsledky:
Nižší hodnoty rSO2 byly zjištěny u pacientů se srdečním selháním (45.2 ± 8.3 % vs. 54.1 ± 7.8 %, p = 0.006) a s nižší reziduální diurézou (r = 0.32; p = 0.03). Dále bylo nižší rSO2 významně asociováno s věkem (r = -0.30; p = 0.04), nižší hladinou sérového albuminu (r = 0.30; p = 0.04), nižším pCO2 (r = -0.49; p = 0.008), vyšším pH (r = -0.44; p = 0.02) and vyšší distribuční šíří erytrocytů (r = -0.53; p ˂ 0.001).
Závěr:
Nižší hodnoty rSO2 byly pozorovány u pacientů se srdečním selháním, nižší reziduální diurézou a vyšším věkem. Ke zhoršení cerebrální oxygenace u těchto pacientů tedy pravděpodobně vede hemodynamická nestabilita v kombinaci s vaskulárními změnami.
