PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Tamponáda srdeční je situace, kdy tekutina v perikardu neumožňuje dostatečné naplnění srdečních komor. Důsledkem je akutní, smrtelně nebezpečný stav, který vede k selhání srdce jako pumpy – dramaticky klesá srdeční výdej. Významnost srdeční tamponády závisí na rychlosti přírůstku tekutiny v perikardiálním prostoru. Zatímco chronická, např: nádorová onemocnění mohou vést k pomalému rozvoji velkého výpotku až kolem 1litru, podstatně menší akutní přírůstek má dramatický klinický obraz. V popředí je únava a dušnost v důsledku hypotenze a nedostatečné perfúze plic. Z akutních příčin je nejčastější poranění srdce – ať už při kriminálních bodných poraněních nebo iatrogenní při různých výkonech, dále ruptura volné stěny komory při infarktu myokardu. V takovém případě se do perikardu dostává čerstvá krev.
Změny na EKG jsou velice rozmanité a nespecifické. Vyskytují se známky ischemie či infarktu myokardu, spíše pro chronické výpotky je typická nízká voltáž QRS komplexů. Bývá tachykardie či tachyarytmie. Diagnózu potvrdí obvykle echokardiografie. Léčba srdeční tamponády musí být emergentní a je založena primárně na perikardiocentéze – odsátí tekutiny (krve) z perikardu. Nedojde-li včas k ošetření tamponády, selhávají po čase kompenzační mechanismy a dojde ke zhroucení oběhu.
Sdělení bude věnováno nejen kazuistice pacienta se srdeční tamponádou, nutností perikardiocentézy, ale zmíněny budou i rizikové faktory jejího vzniku včetně způsobu diagnostiky a léčby. V některých případech je nutné provádět perikardiocentézu s podporou kardiopulmonální resuscitace. Při takto emergentních situacích je velice důležité, poukázat na jednotlivé algoritmy, u kterých hraje velkou roli právě čas - tzv. „ každý článek musí zapadnout“. A proto je nedílnou součástí, jak aktivní role sester, tak spolupráce celého zdravotnického týmu.