Úvod: Kontroly kardiostimulátorů a implantabilních defibrilátorů (ICD) v ambulantní praxi jsou díky možnosti sledovat intrakardiální elektrokardiogram (IEGM) jednodušší. Odpadá nutnost napojovat pacienta na svody povrchového EKG. S tím však může dojít k dlouhodobému přehlédnutí kardiostimulačního problému. Autoři prezentují právě takový případ.
Kazuistika: V 3/2007 je 76-letý pacient s poinfarktovou dysfunkcí LK s ejekční frakcí 30% indikován k primárně preventivní implantaci jednodutinového ICD. Implantace provedena v 3/2007, přístroj programován na VVI 50/min. V době od 5/2007-1/2017 je provedena kontrola ICD 24x. Po celou dobu je dokumentován na klidovém EKG sinusový rytmus s postupným rozvojem AV blokády I. st., při kontrolách kolísá kardiostimulační práh v rozmezí 0,75-1,0 V 0,4 ms, vlny R 2,9-4,0 mV, impedance 300-400 ohm. Celkem 4x dokumentována arytmie v zóně VF řešená výbojem. Pac. v roce 2014 podstupuje elektivní reimplantaci pro depleci baterie (bez skiaskopické kontroly).
V 1/2018 je pac přijat pro symptomatickou AVB III. st. spontánně se upravující do AVB I. st.. Při kontrole stanoven kardiostimulační práh podle IEGM 0,75 V, ale na monitoru zřetelně přítomna síňová stimulace. Prohlédnuty starší záznamy zobrazovacích metod (koronarografie 5/2008, RTG hrudníku 6/2016), kde již patrný posun elektrody proximálně. Konstatována dislokace defibrilační elektrody do dolní části pravé síně nejasného stáří.
Závěr: Spoléháním na IEGM při kardiostimulačních kontrolách došlo v.s. k dlouhodobému nediagnostikování dislokace defibrilační elektrody. Další metody schopné diagnostikovat tuto poruchu selhaly z důvodu nedostatečné erudice některých lékařů. Vždy je vhodné při kontrolách přehlédnout i jiné záznamy elektrické aktivity srdce (leadless ECG, far-field ECG) či periodicky dokumentovat povrchové EKG při uplatnění stimulace.
