PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Rezistentní arteriální hypertenze (AH) je přítomna asi u 12-15% hypertoniků.. Častou, ale obtížně prokazatelnou příčinou pseudorezistence AH je non-compliance s medikací. V současné době je suverénní diagnostickou metodou kvantitativní stanovení hladin antihypertenziv v séru kapalinovou chromatografií s tandemovou hmotnostní detekcí. Analýzou velkého souboru nemocných vyšetřených toxikologicky v našem centru - 339 nemocných (176 hospitalizovaných, 163 ambulantních) byla zjištěna častá noncompliance zejména ambulantních pacientů k antihypertenzní léčbě (úplná u 23% a částečná u dalších 24%). V klinické praxi má tedy velký význam správně noncomplianci identifikovat, což je demonstrováno na dvou praktických příkladech. První, 49-letá žena s 15-letou anamnézou hypertenze, byla odeslána k vyloučení sekundární AH. Léčena 8 antihypertenzivy (candesartan, hydrochlorothiazid, 250 mg spironolakton, rilmenidin, moxonidin, doxazosin, bisoprolol a verapamil SR). Přesto TK 148/109mmHg a klidová srdeční frekvence 120/min. Analýza antihypertenziv v séru byla negativní. Noncompliance pacientky vedla lékaře k excesivnímu navyšování medikace.. Druhá pacientka, 47-letá žena, byla odeslána k vyloučení sekundární AH. Při přijetí byl TK 155/105mmHg a SF 75/min při terapii betaxolol, hydrochlorothiazid, moxonidin, losartan a spironolakton. Během hospitalizace léky podávány pod dohledem. Od třetího dne pacientka začala pociťovat závratě a TK klesl na 70/40mmHg, s nutností redukce terapie. Výsledky ukázaly téměř úplnou noncomplianci. Obě kazuistiky ukázaly typický klinický obraz nespolupracujícího pacienta. Měření hladin antihypertenziv v séru byla rozhodující pro další diagnostický a léčebný postup. Noncompliantní pacienti mají zvýšené riziko kardiovaskulárních komplikací při těžké AH, na druhou stranu je nebezpečí těžké hypotenze, při náhlém užití celé neužívané medikace.