PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod a cíle: Výboje ICD jsou u pacientů s chronickým srdečním selháním (ChSS) spojeny s vyšším rizikem úmrtí. Směr kauzality je však nejasný – zda výboje vedou k poškození srdce nebo zda poškození srdce základním onemocněním vede k výbojům. Předchozí práce dokumentovaly elevaci biomarkerů nekrózy myokardu u pacientů po testovacím výboji ICD, odběry však byly prováděny po recentní implantaci, která vedla též k traumatizaci myokardu. Cílem naší práce bylo zjistit a) zda izolovaný testovací ICD výboj u stabilních pacientů s ChSS povede k subklinickému poškození myokardu, detekovatelnému pomocí ultrasenzitivních biomarkerů, b) popsat dynamiku odpovědi biomarkerů v čase, c) zjistit klinické prediktory této dynamiky.
Metodika: Celkem 20 pacientům s ChSS ve stabilním stavu (50% DKMP, 50% ICHS, 85% mužů, v průměru 63 let, EF LK 25%, NYHA 2,2) byl v analgosedaci proveden testovací výboj ICD v rámci odloženého testování funkce přístroje
(˃ 3 týdny od implantace, 1 výboj v průměru 17,5J ± 2,31).
Před výbojem a v 1.,3.,5.,24.,48. hodině po výboji byly z krevních odběrů stanoveny: ultrasenzitivní troponin I (Quanterix,USA), h-FABP (heart specific fatty acid binding protein, Randox, UK), copeptin, MR-proANP (mid-regionální pro-atrial natriuretic peptide), MR-proADM (mid-regionální pro-adrenomedullin, ThermoFisher Scientific,USA)
Výsledky: Hladiny biomarkerů jsou sumarizovány na obr.1 (mean±SD). Výboj ICD nevedl k žádné detekovatelné dynamice ultrasenzitivních biomarkerů (repeated measurement ANOVA p˃0.05). Nenašli jsme také žádný vztah mezi energií výboje, etiologií dysfunkce a dynamikou biomarkerů.
Závěr: Za použití ultrasenzitivních biomarkerů nekrózy myocytů jsme prokázali, že výboj ICD nevede k jejich časnému nebo opožděnému uvolnění z myokardu. Popisovaný vztah mezi mortalitou a výboji ICD odráží závažnost ChSS a nikoliv poškození myokardu samotnou defibrilací.