OSUD NEOPEROVANÉ MITRÁLNÍ REGURGITACE PO NÁHRADĚ AORTÁLNÍ CHLOPNĚ U PACIENTŮ S AORTÁLNÍ STENÓZOU A MITRÁLNÍ REGURGITACÍ | XXIII. výroční sjezd České kardiologické společnosti

Úvod : významná aortální stenóza je často provázena mitrální regurgitací (MR) různého stupně závažnosti. Těžká MR si zpravidla vynutí současný výkon na mitrální chlopni, u středně závažné MR je však optimální postup nejasný. Z těchto důvodů jsme se rozhodli pro retrospektivní analýzu souboru pacientů, kterým byla v našem Kardiocentru provedena chirurgická náhrada (AVR) či katetrizační implantace aortální chlopně (TAVI) a kteří měli předoperačně zjištěnou MR stupně 2 a vyšší.

Cíl : naším cílem bylo posoudit stupeň MR po provedeném zákroku (AVR či TAVI), identifikovat faktory, které zvyšují či snižují pravděpodobnost zlepšení MR a posoudit vliv perzistující MR na morbiditu pacientů.

Soubor a metody : analyzováno bylo 101 pacientů operovaných či intervenovaných v letech 2007 až 2014 v Kardiocentru FNKV. U 35 pacientů byla provedena izolovaná AVR, u 17 pacientů TAVI a v ostatních případech šlo o kombinovaný výkon, nejčastěji s chirurgickou revaskularizací myokardu. MR byla při ECHO vyšetření hodnocena semikvantitativně na 4 stupňové škále.

Výsledky : po zákroku na aortální chlopni došlo ke statisticky významnému zmenšení stupně MR (2,4±0,5 vs 1,9±0,9, p‹0,001) a tento pokles byl patrný i u pacientů se závažnějšími (3 a více) stupni MR (3,3±0,4 vs 2,6±0,9, p=0,020). Redukce MR byla asociována se zlepšením ejekční frakce (EF) a zmenšením velikosti srdečních dutin, především levé síně. Žádný s předoperačně hodnocených faktorů (tíže aortální stenózy, EF, velikost srdečních dutin, postižení koronárních tepen a NYHA) nebyl významným prediktorem vývoje MR po zákroku. Perzistence vyšších stupňů MR po výkonu byla spojena s častější nutností rehospitalizace (2,56krát vyšší pravděpodobnost u MR o 1 stupeň vyšší).

Závěr : zákrok na aortální chlopni u pacientů s aortální stenózou a současnou MR vede k poklesu stupně MR. Perzistence vyšší stupňů MR je spojena s vyšší morbiditou pacientů.

OSUD NEOPEROVANÉ MITRÁLNÍ REGURGITACE PO NÁHRADĚ AORTÁLNÍ CHLOPNĚ U PACIENTŮ S AORTÁLNÍ STENÓZOU A MITRÁLNÍ REGURGITACÍ Tématický okruh: Chlopenní vady
Typ: Poster - lékařský , Číslo v programu: 532


Fojt R.¹, Moťovská Z.², Malý M.³, Straka Z.⁴ ¹ Kardiochirurgická klinika, Fakultní Nemocnice Královské Vinohrady, Praha, ² III. interní - kardiologická klinika, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha, ³ Oddělení biostatistiky a informatiky, Státní zdravotní ústav, Praha, ⁴ Kardiochirurgická klinika, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha
Úvod : významná aortální stenóza je často provázena mitrální regurgitací (MR) různého stupně závažnosti. Těžká MR si zpravidla vynutí současný výkon na mitrální chlopni, u středně závažné MR je však optimální postup nejasný. Z těchto důvodů jsme se rozhodli pro retrospektivní analýzu souboru pacientů, kterým byla v našem Kardiocentru provedena chirurgická náhrada (AVR) či katetrizační implantace aortální chlopně (TAVI) a kteří měli předoperačně zjištěnou MR stupně 2 a vyšší. Cíl : naším cílem bylo posoudit stupeň MR po provedeném zákroku (AVR či TAVI), identifikovat faktory, které zvyšují či snižují pravděpodobnost zlepšení MR a posoudit vliv perzistující MR na morbiditu pacientů. Soubor a metody : analyzováno bylo 101 pacientů operovaných či intervenovaných v letech 2007 až 2014 v Kardiocentru FNKV. U 35 pacientů byla provedena izolovaná AVR, u 17 pacientů TAVI a v ostatních případech šlo o kombinovaný výkon, nejčastěji s chirurgickou revaskularizací myokardu. MR byla při ECHO vyšetření hodnocena semikvantitativně na 4 stupňové škále. Výsledky : po zákroku na aortální chlopni došlo ke statisticky významnému zmenšení stupně MR (2,4±0,5 vs 1,9±0,9, p‹0,001) a tento pokles byl patrný i u pacientů se závažnějšími (3 a více) stupni MR (3,3±0,4 vs 2,6±0,9, p=0,020). Redukce MR byla asociována se zlepšením ejekční frakce (EF) a zmenšením velikosti srdečních dutin, především levé síně. Žádný s předoperačně hodnocených faktorů (tíže aortální stenózy, EF, velikost srdečních dutin, postižení koronárních tepen a NYHA) nebyl významným prediktorem vývoje MR po zákroku. Perzistence vyšších stupňů MR po výkonu byla spojena s častější nutností rehospitalizace (2,56krát vyšší pravděpodobnost u MR o 1 stupeň vyšší). Závěr : zákrok na aortální chlopni u pacientů s aortální stenózou a současnou MR vede k poklesu stupně MR. Perzistence vyšší stupňů MR je spojena s vyšší morbiditou pacientů.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA