PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

ECHOKARDIOGRAFICKY NEDIAGNOSTIKOVANÁ PŘÍČINA TĚŽKÉ DYSFUNKCE MECHANICKÉ PROTÉZY
Tématický okruh: Chlopenní vady
Typ: Poster - lékařský , Číslo v programu: 533

Holaj R.1, Rohn V.2, Kunštýř J.3, Pšenička M.4

1 3. interní klinika, 1. lékařská fakulta UK v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Praha, 2 2. chirurgická klinika kardiovaskulární chirurgie, 1. lékařská fakulta UK v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Praha, 3 Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, 1. lékařská fakulta UK v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Praha, 4 2. interní klinika - klinika kardiologie a angiologie, 1. lékařská fakulta UK v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Praha


Cíl: Nestrukturální dysfunkce postihují 0,5% nemocných s chlopenními náhradami za rok. Popisujeme případ čtyřicetileté ženy 9 let po náhradě aortální chlopně mechanickou protézou Medtronic Hall 22 mm pro těžkou aortální regurgitaci při vrozené bikuspidální aortální chlopni, u které během měsíce progredovalo vertigo a námahová dušnost. Přitom transtorakální ani transesofageální echokardiografické vyšetření správně neodhalilo příčinu nárůstu centrální regurgitace na protetické chlopenní náhradě.

Popis případu: Stav nemocné od přijetí na 3. interní kliniku se dramaticky horšil, proto druhý den po přijetí přeložena na 2. chirurgickou kliniku kardiovaskulární chirurgie, kde následující den již v plicním edému operována. Po úvodu do anestezie se rozvinula těžká hypotenze, pro kterou opakovaně nejdříve 2 minuty a následně 15 minut do napojení a spuštění mimotělního oběhu resuscitována. Na vlastní protéze byl nalezen panus blokující uzavírání disku, budící v oblasti bývalého pravého cípu dojem infikovaného materiálu až vegetací. Kultivace ze stěru i vlastního materiálu však byly negativní. Po odstranění protézy byla do aortálního anulu našita nová protéza SJM Regent 23. Po zrušení komorové fibrilace však nebylo možno pro přechodnou těžkou dysfunkci obou komor opustit MO, proto zůstala nemocná napojena devět dní k ECMO. Pro přetrvávající síňokomorovou blokádu jí byl sedmý den po operaci implantován dvoudutinový kardiostimulátor Effecta DR. Přes komplikované stonání byla nakonec z nemocnice propuštěna chodící, plně orientovaná, 43. den po operaci.

Závěr: Popisovaný případ upozorňuje na možnost panusu jako příčiny možné dysfunkce chlopenní náhrady a nutnost úzké spolupráce lékařů různých odborností v rámci kardiocentra v péči o kriticky nemocné.