PREVALENCE SPÁNKOVÉ APNOE U PACIENTŮ PO AKUTNÍM INFARKTU MYOKARDU | XXI. výroční sjezd České kardiologické společnosti

Úvod: Data z pilotních studií poukazují na možný patofyziologický vztah mezi infarktem myokardu (IM) a spánkovou apnoí (SA). SA je dle některých menších prací spojena se zvýšenou morbiditou a mortalitou osob s kardiovaskulárním onemocněním. Včasná diagnostika a léčba SA může tedy zlepšit nejen kvalitu života, ale i snížit nemocnost a úmrtnost nemocných po IM. Cíl: Zjistit prevalenci SA u pacientů po akutním infarktu myokardu (AIM). Soubor a metodika: Prospektivní studie, zařazeno 782 konsekutivních pacientů hospitalizovaných pro AIM. Všichni podstoupili kompletní klinické, biochemické vyšetření a EKG při přijetí. Minimálně 48 hod. od přijetí a současně po stabilizaci stavu byla každému pacientovi provedena spánková studie pomocí přístroje ApneaLink. Výskyt SA nebo hypopnoe byl klasifikován podle kritérií American Academy of Sleep Medicine. Dle apnoe-hypopnoe indexu (AHI) byly skupiny definovány jako pacienti bez SA (<5 událostí/ hod.), s mírnou SA (5-14 událostí/hod.), se středně těžkou SA (15-29 událostí/hod.) a s těžkou SA (>=30 událostí/hod.). Výsledky: Téměř všichni pacienti (98%) podstoupili koronarografii a 91% pacientů podstoupilo primární PCI. 175 pacientů bylo vyřazeno z konečné analýzy pro nedostatečnou kvalitu spánkových studií. Hodnotili jsme tedy 607 pacientů. Při použití cut-off AHI >=5 událostí/hod., byla SA přítomna u 65,7% pacientů po AIM. Mírná SA byla přítomna u 32,6%, středně těžká u 20,4% a těžká u 12,7% pacientů po AIM. Závěr: Naše práce ukázala výrazně vyšší prevalenci SA u pacientů po AIM než v běžné populaci. Pokud se v budoucnu potvrdí hypotéza o horší prognóze pacientů se SA po AIM, tak by měli být všichni pacienti s AIM vyšetřeni na přítomnost SA, čímž můžeme identifikovat a správnou léčbou i odstranit závažný rizikový faktor.

PREVALENCE SPÁNKOVÉ APNOE U PACIENTŮ PO AKUTNÍM INFARKTU MYOKARDU Tématický okruh: Sekundární prevence
Typ: Poster - lékařský , Číslo v programu: 540


Ludka O.¹, Štěpánová R.², Vyskočilová M.², Galková L.¹, Mikolášková M.³, Bělehrad M.², Košťálová J.², Mihalová Z.⁴, Kára T.⁵, Špinar J.⁶ ¹ Interní kardiologická klinika, FN Brno, LF MU Brno, ICRC Brno, Brno, ² Mezinárodní centrum klinického výzkumu, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Brno, ³ Interní kardiologická klinika, FN Brno, LF MU Brno, Brno, ⁴ Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno, ⁵ Kardiologická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc, ⁶ Interní kardiologická klinika, FN Brno, LF MU, ICRC Brno, Brno
Úvod: Data z pilotních studií poukazují na možný patofyziologický vztah mezi infarktem myokardu (IM) a spánkovou apnoí (SA). SA je dle některých menších prací spojena se zvýšenou morbiditou a mortalitou osob s kardiovaskulárním onemocněním. Včasná diagnostika a léčba SA může tedy zlepšit nejen kvalitu života, ale i snížit nemocnost a úmrtnost nemocných po IM. Cíl: Zjistit prevalenci SA u pacientů po akutním infarktu myokardu (AIM). Soubor a metodika: Prospektivní studie, zařazeno 782 konsekutivních pacientů hospitalizovaných pro AIM. Všichni podstoupili kompletní klinické, biochemické vyšetření a EKG při přijetí. Minimálně 48 hod. od přijetí a současně po stabilizaci stavu byla každému pacientovi provedena spánková studie pomocí přístroje ApneaLink. Výskyt SA nebo hypopnoe byl klasifikován podle kritérií American Academy of Sleep Medicine. Dle apnoe-hypopnoe indexu (AHI) byly skupiny definovány jako pacienti bez SA (<5 událostí/ hod.), s mírnou SA (5-14 událostí/hod.), se středně těžkou SA (15-29 událostí/hod.) a s těžkou SA (>=30 událostí/hod.). Výsledky: Téměř všichni pacienti (98%) podstoupili koronarografii a 91% pacientů podstoupilo primární PCI. 175 pacientů bylo vyřazeno z konečné analýzy pro nedostatečnou kvalitu spánkových studií. Hodnotili jsme tedy 607 pacientů. Při použití cut-off AHI >=5 událostí/hod., byla SA přítomna u 65,7% pacientů po AIM. Mírná SA byla přítomna u 32,6%, středně těžká u 20,4% a těžká u 12,7% pacientů po AIM. Závěr: Naše práce ukázala výrazně vyšší prevalenci SA u pacientů po AIM než v běžné populaci. Pokud se v budoucnu potvrdí hypotéza o horší prognóze pacientů se SA po AIM, tak by měli být všichni pacienti s AIM vyšetřeni na přítomnost SA, čímž můžeme identifikovat a správnou léčbou i odstranit závažný rizikový faktor.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA